hobit16

- Palantíry

 Palantíry,Vidoucí Kameny

    Kameny měly tu schopnost , že ten, kdo se do nich
podíval, v nich mohl pozorovat věci vzdálené v prostoru nebo
v čase.Vyrobyl je Feanor. Byly darem eldar Elendilovu otci
Amandilovi. Po zániku Numenoru byly převezeny do Středozemě.

   Ve Středozemí byly chovány ve střežených komnatách vysoko
v silných věžích, přístup k nim měli pouze králové a vládci a jejich
ustanovení strážci, a nikdy nebyly veřejně ukazovány ani se
do nich veřejně nenahlíželo. Až do odchodu králů však nebyly
zlověstným tajemstvím. Jejich používání neznamenalo žádné
nebezpečí a žádný král ani osoba zplnomocněná do nich
nahlížet by neváhali zjevit pramen svého poznání o činech nebo
názorech vzdálených vládců, jestliže bylo získáno pomocí Kamenů.
                         
 
    Byly to dokonalé koule.
V klidu vypadaly jako z plného skla nebo křišťálu sytě černé barvy.
Nejmenší měly v průměru asi stop ale některé, rozhodně
Kámen z Osgiliathu a Amon Sûlu, byly mnohem větší a jeden
člověk je neuzvedl. Původně byly na místech odpovídajících
jejich velikosti a zamýšlenému účelu, stály na nízkých kulatých
stolcích z černého mramoru v prohlubni uprostřed, v níž se daly
podle potřeby otáčet rukou. Byly velmi těžké, ale dokonale
hladké a neutrpěly žádnou úhonu,když byly nehodou nebo zlou
vůlí vyhozeny ze svého dolíku a skutálely se ze stolu. Nedaly
se vskutku rozbít žádnou silou, kterou tehdy lidé vládli, ač
někteří věřili, že by je mohl roztříštit velký žár, jako v Orodruině,
a dohadovali se, že takový osud potkal Ithilský kámen
při pádu Barad-dûr. 
                                                                                                                         
        
   Tyto Kameny byly nezcizitelný
dar Elendilovi a jeho dědicům, jimž jediným právem patřily; to však
neznamená, že mohly být právem používány jen jedním z těchto
„dědiců". Mohly být podle zákona používány každým, koho by
zplnomocnil buď „dědic Anárionův", nebo „dědic Isildurův",totiž
zákonný král Gondoru nebo Amoru. Normálně také musely být
používány takovými pověřenci. Každý Kámen měl svého strážce,
který měl povinnost „pozorovat Kámen" v pravidelných intervalech
nebo na příkaz nebo v čase nouze. Také jiné osoby byly pověřovány,
aby Kameny navštěvovaly, a královští ministři,
kteří měli co dělat se „zpravodajstvím", u nich
konali pravidelné a zvláštní prohlídky a takto získané informace
sdělovali králi a Radě nebo králi soukromé, jak si toho věc žádala
  
    Palantíry samy mohly jen „vidět": nepřenášely zvuk. Neovládány
řídící myslí se toulaly a jejich „vidění" byla (zjevně přinejmenším)
náhodná. Z vyvýšeného místa například jejich západní povrch hleděl
do veliké dálky, jeho vidění bylo po stranách nahoře i dole rozmazané
a zkreslené a popředí zacláněly věci za ním,jež mizely do dálky
se stále klesající jasností. To, co „viděly", také řídila nebo tomu
bránila náhoda, tma nebo „zahalení" (viz níže).
Vidění palantírů „neoslepovaly" ani „neclonily" hmotné překážky,
ale jen tma; mohly tedy hledět skrz horu, stejně jako mohly hledět
skrz temné místo nebo stín, ale neviděly uvnitř nic, nač
nedopadalo aspoň trochu světla. Viděly skrz zdi, ale v
místnostech, jeskyních nebo kryptách neviděly nic,
pokud na to nedopadalo světlo;

       Rozdělení palantírů

   Tři si vzal Elendil a synové měli po dvou. Elendilovy byly uloženy
ve věžích na Emyn Beraid, na Amon Sulu a ve městě Annuminas.
Kameny jeho synů byly v Minas Ithil a Minas Anor, v Orthanku
a v Osgiliathu.

     Elendilovy byly v -
                              1. Annuminas
                                      2. Amon Sul
                                      3. Emyn Beraid - Elestirion
                                     
     Isildurovy a Anarionovy  -

                              4. Minas Ithil
                                      5. Minas Anor
                                      6. Orthank
                                      7. Osgiliath