hobit16

- Skřeti


Skřeti - otroci Temných mocností

V Prvním hvězdném věku se Melkor v nejhlubších jamách Utumna dopustil svého největšího zločinu.
...ale o těch nešťastnících, které polapil Melkor, se ví pramálo jistého. Přesto se moudří z Eressëi věří, že všichni Quendi, kteří padli Melkorovi do rukou, byli uvězněni a pomalým uměním krutosti byli zkaženi a zotročeni, a tak vypěstoval Melkor ohavné plemeno skřetů ze závisti k elfům a jim na posměch. Později se stali jejich nejkrutějšími nepřáteli. Skřeti totiž měli život a množili se po způsobu Ilúvatarových dětí, a Melkor od své vzpoury v Ainulindalë před Počátkem nemohl vytvořit nic, co by mělo vlastní život nebo zdání života: tak praví moudří. A skřeti v hloubi svých temných srdcí nenáviděli Pána, kterému sloužili ze strachu a který byl původcem jejich bídy. Toto byl možná Melkorův nejpodlejší čin a nejodpornější Ilúvatarovi.

Jedinou radostí těch tvorů bylo utrpení druhých, protože krev, která v nich kolovala, byla černá a studená. Jejich zakrslá postava byla šeredná: přihrblá, křivonohá a sražená. Paže měli dlouhé a silné jako opičáci z Jihu a kůži měli černou jako dřevo ožehlé plamenem. Špičaté tesáky v širokých ústech měli žluté, jazyk červený a tlustý, chřípí a obličej široké a ploché. Oči měli jako rudé škvírky, jako úzké štěrbiny v černé železné mříži, za níž hoří uhlí.
Skřeti byli krutí bojovníci, protože se svého pána báli víc než nepřátel; a možná, že smrt pro ně byla lepší než muka skřetího života. Byli kanibalové, nelítostní a strašní, a jejich drásavé pařáty a uslintané tesáky byly často zkrvavené hořkým masem a nečistou krví vlastních příbuzných.
Byli stvořeni ve tmě, proto se báli světla, které je oslabovalo a pálilo. Jejich oči viděly v noci, a proto obývali nečisté jámy a tunely. Množili se jak v Melkorových pevnostech, tak v každé špinavé díře ve Středozemi. Jejich potomstvo vycházelo z těchto jam rychleji než jakékoli jiné bytosti v Ardě.
Po příchodu elfů a spoutání Melkora bloudily tyto bytosti bez pána nebo se skrývali na temných místech a nezasahovali do příběhů těch dob. S příchodem Čtvrtého hvězného věku však začali dělat potíže. Vyšli z Angbandu v ocelovém plátovém brnění a kroužkových košilích, přilby měli z železných obručí a černé kůže s ocelovým jestřábím nebo supím zobanem. Byli vyzbrojeni křivými šavlemi, otrávenými dýkami, šípy a širokými meči. Od začátku se spřáhli s vlky a vlkodlaky a společně se vydali pustošit země Eldar.
Přišli do Beleriandu a nejprve se jich pár odvážilo vniknout do království Šedých elfů, kteří zprvu nevěděli, co jsou tito tvorové zač, ačkoli nepochybovali o tom, že jsou zlí. Jakmile elfové dostali od trpaslíků z Nogrodu ocelové zbraně, zahnali všechny skřety, kteří se k jejich říši přiblížili.
Když se Melkor opět vrátil do Středozemě, vyšly z Angbandu zástupy skřetů otevřeně do války proti elfům. Tak začaly Beleriandské války. Během těchto bitev jich bylo mnoho pobito, protože elfové v té době byli silní a jejich zbraně mocné. Avšak skřeti se vždy, po každé porážce, rychle vzpamatovali a množili se ještě rychleji a v ještě větším počtu. Tak nakonec podporováni dalšími zlými tvory, vytlačili elfy až na samý břeh Středozemě a zabrali všechna jejich dřívější území. Když už se zdálo, že jejich konečné vítězství je nadosah, byla vyslyšena prosba elfů a lidí, a skvělé vojsko Pánů Západu přišlo na pomoc a jeho skvělost a síla byly veliké. Ve Válce hněvu, která následovala, byla zničena moc Severu a s ní padla i většina skřetů. Některým se ale podařilo utéct a skrýt se daleko na východě v temných slujích pod horami. Trvalo však velmi dlouho, než se skřeti opět rozrostli natolik, aby mohli znovu sužovat svět.
Když pak ve Druhém slunečním věku povstal Melkorův generál Sauron a začal budovat svou říši na východě v zemi Mordor, přišly k němu houfy skřetů a on se stal jejich novým pánem. Dobře mu posloužili v jeho válce s elfy a ve všech jeho bitvách, až do Války posledního spojenectví, kdy Druhý věk skončil pádem Mordoru a většina skřetího plemene byla opět vyhlazena.
Přesto i ve Třetím slunečním věku se stejně jako ve Druhém podařilo přežít skřetům, kteří byli schovaní v temných a zlých norách. Mnoho staletí žili bez pána, jen jako samostatné tlupy, které přepadaly v horách pocestné, a nedělali si žádné dobyvatelské plány (kterých ani vzhledem ke své inteligenci nebyli příliš schopni), dokud neuplynulo víc než tisíc let a Sauron se opět nezjevil jako velké zlé Oko v Dol Gulduru v jižním Temném hvozdu.
Shagrat a Gorbat
Jejich moc vyrostla nejprve v Temém hvozdu, pak v Mlžných horách a po příchodu nazgulů kolem roku 1300 do Mordoru a Angmaru i v těchto zemích. Angmar po šesti stech letech hrůzovlády padl, ale v Gondoru padla Minas Ithil a skřetů v tom místě zvaném Minas Morgul přibývalo dalších tisíc let, stejně jako v Temném hvozdu, Mordoru a Mlžných horách.
A Sauron nelenil a svými kouzly vypěstoval odrůdu ještě větší, silnější a odolnější, kterou nazval skurut-hai.
V roce 1980 Třetího věku zabral Morii mocný balrog a povolal k sobě skřety z Mlžných hor. Ti přišli ze svého hlavního města Gundabadu a osídlili starobylé město trpaslíků, kterými opovrhovali a zabíjeli každého, kterého potkali. To se jim nakonec stalo osudným, neboť trpaslíci se nakonec rozzuřili tak, že nedbali, kolik budou muset zaplatit za pomstu. A tak v letech 2793-2799 vzplanula sedmiletá vyhlazovací válka nazývaná Válka mezi trpaslíky a skřety. Během této války byli vyštváni a pobiti skoro všichni skřeti z Mlžných hor, třebaže to trpaslíky přišlo draho, a u Východní brány Morie byla svedena střašná bitva v Azanulbizaru. Skřeti v ní byli pobiti a hlava jejich velitele Azoga naražena na kůl. Na sto let byly Mlžné hory očičtěny od skřetů, avšak po čase se opět vrátili.

V roce 2941 postihla skřety další pohroma. Po smrti draka Šmaka přišlo pod Osamělou horu velké vojsko skřetů a vlků, vedl je Bolg, syn Azogův, a chtěl se trpaslíkům pomstít. Místo pomsty byl však sám zabit, stejně jako celé jeho vojsko.
Ve Válce o Prsten, jež se odehrála na konci Věku, bojovaly skřetí oddíly na všech frontách. Byly páteří jak morgulského, tak mordorského vojska, bojovali pod stromy Temného hvozdu, a sešli také z Mlžných hor a napadli trpaslíky v Ereboru a lidi v Dolu. Nemělo by se zapomínat ani na skřety z Železného pasu pod velením Sarumana, kteří bojovali s Rohiry u Brodů přes Želíz a obléhali rohanskou pevnost Hláska.
Těžké byly boje mezi skřety na jedné straně a elfy, lidmi a trpaslíky na druhé. Přestože stovky skřetů padaly jako sláma, přicházeli stále další a další posily. Přestože v mnoha z těchto bitev byli skřeti na hlavu poraženi, vypráví se, že Sauron si podržel největší část svého vojska v Mordoru, dokud nepřítel nepřišel k severní bráně jeho říše. Vše se totiž mělo rozhodnout v jediné poslední bitvě před Černou branou Morannonem. Byly tam shromážděny všechny strašné síly Mordoru a na Sauronův příkaz se vrhly na vojsko Kapitánů Západu. Právě v tom okamžiku zanikl v Puklinách osudu Jeden Prsten. Černá brána a Temná věž se rozpukly, nejsilnější Sauronovi služebníci byli stráveni ohněm, z Temného pána se stal černý dým roztrhnaný západním větrem a skřeti hynuli jako sláma v plamenech. Přestože nějací bezpochyby přežili, už nikdy nepovstali ve velkém počtu, ale zmešili se a stali se běsíky, jimž zbyla už jen pověst o někdejší zlé moci.

Skurut-hai                                                       

      
       
V roce 2475 Třetího věku vyšla z Mordoru nová odrůda skřetů. Měli černou kůži, černou krev, rysí oči, byli skoro stejně vysocí jako muži a nebáli se světla. Skurut-hai měli větší sílu a výdrž než obyčejní skřeti a v bitvě byli strašnější. Nosili černé brnění a černou zbroj, vládli dlouhými meči a kopími a na štítě nosili Rudé oko Mordoru.
Jako se zplození menších skřetů počítalo mezi největší zločiny Melkorovy, počítalo se vypěstování skurut-hai mezi nejstrašnější činy Sauronovy. Neví se, jakým způsobem je vypěstoval, ale dobře se hodili pro jeho zlé záměry. Množili se, rozcházeli se mezi menšími skřety a často se stávali jejich veliteli, nebo si vytvářeli vlastní oddíly, protože skurut-hai byli pyšní na svou zdatnost v boji a menšími Sauronovými sluhy pohrdali.
Když se množství skurut-hai nečekaně vrhlo na Gondorské kopím a mečem, hnali muže před sebou, dobyli Osgiliath, zapálili jej pochodněmi a zbořili tamní kamenný most. Tak skurut-hai zpustošili největší gondorské město.
To však byl jen počátek díla skurut-hai, protože Temné mocnosti si těchto velkých skřetů cenily a oni se vrhali do zlých činů s velkou vášní. Během celé Války o Prsten byli skurut-hai mezi vojsky, jež vycházela z Morgulu a Mordoru, a pod korouhví Bílé ruky jich spousty přišly ze Železného pasu do bitvy u Hlásky. Avšak na konci války, když padl Mordor, byli skurut-hai jako sláma v ohni. Když byl totiž Sauron pryč, bloudili s menšími skřety a jinou zlou havětí bez pána, dávali se zabíjet nebo zahánět do úkrytu v hlubokých jeskyních a tam se mohli jedině navzájem požrat nebo zemřít.


Poloskřeti

Uruk-hai
Mezi Vrchovci, kteří ve Třetím slunečním věku přispěchali k Sarumanově zástavě s Bílou rukou do Železného pasu, byli někteří, jejichž krev byla Sarumanovými kouzly smíšena s krví skřetů a skurut-hai. Byli to plecití muži s rysíma očima, zlí, a říkalo se jim poloskřeti. Mnozí patřili k Sarumanovým nejsilnějším služebníkům. Většina jich zahynula v Bitvě u Hlásky, buď před hradbami pevnosti, nebo v lese huornů. Někteří však ten osudný den přežili a následovali Sarumana do vyhnanství, i do hobitího Kraje, kde sloužili padlému čaroději do jeho posledního dechu.