hobit16

- Trpaslíci


  

    Vypráví se, že trpaslíky na počátku vyrobil Aulë v temnotě Středozemě; Aulë totiž tak toužil po příchodu Dětí, aby měl žáky, které by mohl učit své moudrosti a řemeslům, že se mu nechtělo čekat na splnění Ilúvatarových plánů. Aulë udělal trpaslíky takové, jací jsou dosud, protože podoba Dětí, které měli přijít, byla v jeho mysli nejasná, a protože nad Zemí se stále prostírala Melkorova moc, takže si přál, aby byli silní a nepoddajní. Ale v obavě, že by ho ostatní Valar mohli pro jeho dílo kárat, pracoval tajně; nejprve udělal Sedm otců trpaslíků v jedné síni pod horami ve Středozemi.

Ilúvatar ovšem věděl, co se stalo, a v hodinu, kdy Aulë dílo dokončil, zaradoval se a začal učit trpaslíky jazyku, který pro ně vymyslel, Ilúvatar k němu promluvil; Aulë jeho hlas slyšel a mlčel. A Ilúvatarův hlas řekl: "Proč jsi to udělal ? Proč se pokoušíš o něco, o čem víš, že to přesahuje tvou sílu a pravomoc ? Vždyť máš ode mne darem jen své vlastní bytí a nic víc, a proto mohou stvoření tvé ruky a mysli žít jen tím bytím, budou se pohybovat, jen když na to budeš myslit, a když budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát. Po tom jsi toužil ?"

Na to Aulë odpověděl: "Netoužil jsem po takovém panování. Toužil jsem po jiných bytostech, než jsem já, abych je miloval a učil je, aby i ony mohly vnímat krásu Eä, které jsi dal vzniknout. Zdálo se mi totiž, že je na Ardě veliký prostor pro mnoho tvorů, kteří by se z ní mohli radovat, a přesto je z větší části ještě prázdná a němá. A ve své netrpělivosti jsem upadl do pošetilosti. Jenže tvoření mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dítě, které si hraje na otcovy činy, to může dělat bez posměšného záměru, prostě protože je synem svého otce. Ale co mám dělat teď, aby ses na mě nerozhněval navždy? Jako dítě otci ti nabízím, dílo rukou, které jsi vytvořil sám. Udělej s nimi, co chceš. Neměl bych však raději dílo své opovážlivosti zničit?"

Pak zvedl Aulë velké kladivo, aby trpaslíky pobil, a plakal. Ale Ilúvatar měl s Aulëm a s jeho touhou soucit pro jeho pokoru; trpaslíci před kladivem couvali, báli se, skláněli hlavu a prosili o smilování. A Ilúvatarův hlas řekl Aulëmu: "Přijal jsem tvou nabídku, jakmile byla učiněna. Nevidíš, že ty věci teď mají vlastní život a mluví vlastním hlasem? Jinak by neuhýbali před tvou ranou ani před příkazem tvé vůle!" Pak Aulë zahodil kladivo a byl rád, děkoval Ilúvatarovi a řekl: "Kéž Eru požehná mému dílu a opraví je!"

 Ilúvatar však promluvil znovu a řekl: "Tak, jako jsem dal bytí myšlenkám Ainur na počátku Světa, vzal jsem nyní tvou touhu a dal jsem jí v něm místo, ale v ničem jiném tvůj rukopis neopravím, a jak jsi je udělal, takoví budou. Jedno však nestrpím: aby předešli Prvorozené z mého plánu, a aby byla netrpělivost odměněna. Budou teď spát ve tmě pod kamenem a nevyjdou, dokud se na Zemi neprobudí Prvorození, a do té doby budeš čekat ty i oni, i kdyby se to zdálo dlouhé. Ale přijde čas, vzbudím je a budou jako tvé děti; a často vznikne svár mezi tvými a mými, dětmi, které jsem přijal, a dětmi, které jsem sám vyvolil."

Aulë tedy vzal Sedm otců trpaslíků a uložil je k odpočinku na různých místech, vrátil se do Valinoru a čekal, zatímco se roky dloužily. Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně. Mezi elfy ve Středozemi se soudívalo, že trpaslíci se po smrti vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni, ale jejich vlastní víra je jiná. Tvrdí totiž, že tvůrce Aulë, kterému říkají Mahal, se o ně stará a shromažďuje je do Mandosu, do zvláštních síní, a kdysi prý sdělil jejich Otcům, že je Ilúvatar posvětí a dá jim nakonec místo mezi Dětmi. Pak budou mít za úkol sloužit Aulëmu a pomáhat mu při obnově Ardy po Poslední bitvě. Říkají také, že se Sedm otců trpaslíků vrací, aby opět žili mezi svými příbuznými a opět nosili svá pradávná jména; v pozdějších věcích nejvíce proslul Durin, otec rodu nejpřátelštějšího elfům, jenž sídlil v Khazad-dum.



    Když Aulë pracoval na trpaslících, tajil to před ostatními Valar; nakonec však otevřel svou mysl Yavanně a pověděl jí o všem, co se stalo. Tu mu Yavanna řekla: ,,Eru je milosrdný. Vidím, že se tvé srdce raduje, a právem; vždyť jsi dostal nejen odpuštění, ale dar. Ale protože jsi svou myšlenku přede mnou tajil, dokud jsi ji neuskutečnil, tvé děti budou mít pramálo lásky k věcem, které miluji já. Budou milovat především věci, které udělají vlastníma rukama, jako jejich otec. Budou dolovat v zemi a nebudou si všímat toho, co na zemi roste a žije. Mnohý strom pocítí zuby jejich nelítostného železa." Aulë však odpověděl: ,,To bude platit i o Ilúvatarových dětech. Budou přece jíst a budou stavět. A třebaže mají věci z tvé říše cenu samy v sobě a měly by cenu, i kdyby neměly přijít žádné Děti, Eru dá vládu jim a oni budou používat všechno, co na Ardě najdou, třebaže
podle Eruova záměru ne bez úcty a ne bez vděčnosti. ,,Pokud jim Melkor nezatemní srdce," řekla Yavanna. A neupokojila se, ale v srdci se trápila a bála se, co se může dít ve Středozemi v příštích dnech. Proto vstoupila před Manwëho, neprozradila Aulëho radu, ale řekla: ,,Králi Ardy, je pravda to, co mi řekl Aulë, že Děti, až přijdou, dostanou vládu nad vším, na čem jsem se lopotila, a budou s tím nakládat, jak budou chtít?" ,,Je to pravda,« řekl Manwë. Proč se však ptáš? Vždyť ty nepotřebuješ, aby tě učil Aulë." Pak Yavanna mlčela a hleděla do svých myšlenek. A odpověděla: ,,Protože mám v srdci úzkost, když myslím na budoucí dny. Všechna má díla jsou mi drahá. Nestačí, že jich tolik zmařil Melkor? Nebude nic, co jsem vymyslila, svobodné od nadvlády jiných?" ,,Kdyby bylo po tvém, co by sis vyhradila?" řekl Manwë. ,,Co je ti z celé tvé říše nejdražší?" ,,Všechno má svou cenu," řekla Yavanna, a každá věc přispívá k ceně jiných. Ale kelvar dovedou utíkat nebo se bránit, kdežto olvar, které rostou, nemohou. A mezi nimi jsou mi drahé stromy. Dlouho rostou, rychle se dají skácet, a pokud se nevykupují ovocem na větvích, málo se truchlí nad jejich odchodem. Tak to vidím v mysli. Kéž by mohly stromy mluvit za všechno, co má kořeny, a trestat ty, kteří jim křivdí!"
,,To je zvláštní myšlenka," řekl Manwë. ,,Ale v Písni byla,« řekla Yavanna. ,,Vždyť zatímco jsi byl v nebesích a budoval s Ulmem oblaka a vyléval deště, já jsem zvedala větve velkých stromů, aby je přijaly, a některé ve větru a dešti zpívaly
Ilúvatarovi. "

 Pak seděl Manwë mlčky a myšlenka, kterou mu Yavanna vložila do srdce, rostla a rozvíjela se; a Ilúvatar ji spatřil. Tu se Manwëmu zdálo, že Píseň kolem něho opět zaznívá, a nyní si všímal mnohého, co sice předtím slyšel, ale nevšiml si toho. A nakonec se obnovilo Vidění, ale nyní nebylo vzdálené, protože on sám byl uvnitř něj, a přece viděl, že všechno je podpíráno Ilúvatarovou rukou; ruka sáhla
dovnitř a vyšlo z ní mnoho divů, jež mu byly do té doby skryty v srdcích Ainur. Tu se Manwë probral, sestoupil k Yavanně na Ezellohar a usedl k ní pod Dva stromy. A Manwë řekl: ,,Kementári, Eru promluvil a řekl: „Domnívá se snad někdo z Valar, že jsem neslyšel celou Píseň do nejslabšího zvuku nejslabšího hlasu? Hle! Až procitnou děti, procitne i Yavannina myšlenka, povolá zdáli duchy a ti vyjdou mezi kelvar a olvar, někteří se tam usídlí, budou ctěni a jejich spravedlivý hněv bude obáván. Načas: dokud budou u moci Prvorození a dokud budou Druhorození mladí.“ Nevzpomínáš si však nyní, Kementári, že tvá myšlenka nezpívala vždy sama? Nesetkala se snad tvá a moje myšlenka, takže jsme se spolu rozletěli jako velcí ptáci, kteří se vznášejí nad oblaky? I to se stane dík Ilúvatarovi a než procitnou
Děti, vyletí na křídlech podobných větru orli Pánu Západu." Pak se Yavanna zaradovala, vstala, rozpřáhla ruce k nebesům a řekla: ,,Vysoko vyrostou stromy Kementári, aby tam mohli sídlit Královi orli!" Ale i Manwë vstal a zdálo se, že se tyčí do takové výše, že jeho hlas doléhal k Yavanně jako ze stezek větru.
,,Ne," řekl, ,,jen Aulëho stromy budou dost vysoké. Orli budou sídlit na horách a uslyší hlasy těch, kteří k nám volají. V lesích však budou chodit Pastýři stromů."
Tu se Manwë a Yavanna na chvíli rozloučili a Yavanna se vrátila k Aulëmu. Byl v kovárně a naléval roztavený kov do formy. ,,Eru je štědrý," řekla. ,,Aťsi teď dají tvé děti pozor! V lesích totiž bude obcházet síla, jejíž hněv vzbudí jen na vlastní nebezpečí." ,,Přesto budou potřebovat dřevo,« řekl Aulë a koval dál.

V Hlubinách Ardy budou díky Naugrim zhotoveny skvělá díla,za  prvních dnů jejich otců,podivuhodné práce z oceli a kamene, za čas se setkají s Noldor a naučí se od nich něco z jejich umění.  A bodou se nejvíce přátelit s noldor nežli s jinými Elfy nebo Lidmi. Kvůli uctě a lásce k Aulemu, bodou drahokamy Noldor vychvalovány
nad všechny ostatní bohatství. Ale jen ve Starých dobách. Trpaslíci  májí radši železo a měď nežli stříbro a zlato, a dělají zbraně a zbroj do války, to oni jako první vynalezli kroužkové brnění , tudíž pomáhali Eldar v jejich válce se skřety Morgotha. Až Noldor uvěřili ,že se jim hnusí kovat také pro Morgotha, on chtěl jejich práce nebo se chtěl naučit něco z jejich umění. Pro kování,prodávání a měnění byli
nadšeni a vidělávali tím a radši to schovávali a shromažďovali
než používali, shovávali k dalšímu obchodu.

Naugrim byli v postavě krátcí a podsadití, byli velkoprsí, a silní v rukou a statní v nohách a jejich vousy byly dlouhé. Opravdu podivné bylo, že lidé ani elfové neviděli žádného trpaslíka bez vousů. Leda ,že by se oholili ve výsměchu. Naugrim měli vousy již od začátku jejich života, jak muži tak ženy. Podivné také bylo , jak mohli být dívky odlišeny, leda v charakteristice nebo chůzi nebo v hlase. A každý věděl toto: nechodili do válek a málokdy chodili ven z jejich hlubokých chodeb a hal. také se říkalo, že dívek bylo málo,a málo králů a panovníků Trpaslíků se ženilo, proto se jejich rod rozmnožoval pomalu. a teď se zmenšuje.

Probuzení Otců a První sluneční věk


 
Stalo se, že v Prvním hvězdném věku procitli v Cuiviénenu na východě elfové. V následujících letech se Sedm otců trpaslíků pohnulo, jejich kamenné komory se rozpukly a oni vstali a užasli.
Říká se, že každý z těchto Sedmi otců zbudoval velké sídlo pod horami Středozemě, ale elfské historie z těchto ranných dob mluví jen o třech. Byly to trpasličí říše Belegost a Nogrod v Modrých horách a Khazad-dum v Mlžných horách. Nejdelší je příběh Khazad-dum, protože to byl dům Prvního otce, zvaného Durin I. a Durin Nesmrtelný.
Pro beleriandské elfy byli v hvězdném věku trpaslíci z Belegostu a Nogrodu velmi užiteční. Přišli totiž do říše Šedých elfů s ocelovými zbraněmi a nástroji a měli velikou dovednost v opracování kamene. Přestože Šedí elfové o tomto lidu do té doby nevěděli a připadal jim nesličný, takže trpaslíkům říkali Naugrim, "zakrslý lid", brzy pochopili, že se trpaslíci vyznají v Aulëho řemeslech, a tak jim říkali i Gonnhirrim, "páni kamene". Elfové a trpaslíci mezi sebou hodně obchodovali a díky tomu obojí lid vzkvétal.
Přestože jsou trpaslíci nevzheldní a nemají půvabnou postavu, vytvořili mnoho krásného. V jejich sídlech byly velké síně plné skvostných praporců, zbroje, zbraní vykládaných drahokamy a krásných gobelínů. Světelnými šachtami svítilo dovnitř světlo hvězd a hrálo si na zrcadelných tůních a třpytivých stříbrných fontánách. Pod ozvučnými klenbami bylo ve světle křišťálových lamp vidět jasné drahokamy a žíly drahých rud. V černých stěnách vyleštěných jako sklo se zjevovaly snové mramorové postavy a točité schody nebo křivolaké chodby vedly do vysokých sličných věží nebo na nádvoří z barevných kamenů. Chodby vedly na prostranství a do jeskyní s alabastrovými sloupy, zprohýbanými časem a jemnými doteky trpasličích dlát.
Za hvězdných věků vyráběli trpaslíci z Modrých hor nejskvělejší ocel, jakou kdy viděl svět. V Belegostu (který se v trpasličí řeči nazýval Gabilgathol neboli Velehrad) se nejdříve vyrábělo slavné trpasličí brnění ze spojených kroužků, kdežto v Nogrodu (který se jmenoval Tumunzahar neboli Dutá nora) sídlil Telchar, největší trpasličí kovář všech dob. V té době tito trpalíci kuli zbraně Sindar a pro elfy krále Thingola postavili pevnost Menegroth, Tisíc jeskyní, prý nejkrásnější sídlo ve Středozemi.
V Prvním slunečním věku došlo k Válce o Klenoty a většina trpaslíků v ní bojovala na straně elfů proti Morgothovým služebníkům. Ze všech trpaslíků onoho věku si největší slávy dobyl král Azagâl, pán Belegostu. V Bitvě nespočetných slz jen trpaslíci odolávali žáru dračího ohně, protože byli plemeno kovářů uvyklé na výheň a na hlavě nosili ocelové masky, které jim chránily obličej před plameny. Tak belegostští trpaslíci dokázali zarazit nástup draků, a přestože byl při tom král Azagâl zabit, vrazil meč do břicha Glaurungovi, Otci draků, takže Glaurung a jeho plemeno uprchli z bitevního pole.
Ne všechny činy trpaslíků v tom věku zasloužily chválu. Jak se vypráví, nogrodští trpaslíci zatoužili po silmarilu a zavraždili pro něj krále Thingola a vyplenili Menegroth. Na oplátku byli pochytáni Zelenými elfy, silmaril jim byl vzat, a ty, kteří při přepadu unikli, napadli enti a do jednoho pobili.

O Prstenu trpaslíků Durinova lidu

Trpaslíci z Durinova lidu věřili, že je to první ze Sedmi, které byly ukovány, a říkali, že byl dán králi Khazad-dum, Durinovi III., samotnými elfy, a ne Sauronem, třebaže na něm bezpochyby spočívala jeho zlá moc, protože pomáhal kovat všech Sedm. Vlastníci Prstenu jej však neukazovali a nemluvili o něm a zřídka ho odevzdávali dřív než na pokraji smrti, takže druzí nevěděli s jistotou, komu byl dán. Někteří mysleli, že zůstal v Khazad-dum v tajných hrobkách králů, pokud nebyly objeveny a vypleněny; mezi příbuznými Durinova dědice se však (nesprávně) věřilo, že Thrór jej měl na ruce, když se tam zbrkle vrátil. Co se s ním stalo pak, nevěděli. Na Azogově těle se nenašel.
Nicméně je docela dobře možné, jak trpaslíci nyní věří, že Sauron svým poznáním odhalil, kdo má Prsten, poslední svobodný, a že neobyčejná neštěstí Durinových dědiců byla převážně způsobena jeho záští. Ukázalo se totiž, že trpaslíky tímto prostředkem zkrotit nelze. Jediná moc, kterou nad nimi Prsteny měly, byla ta, že jim rozpalovaly srdce žádostí po zlatě a drahocennostech, takže se jim všechny ostatní věci zdály bezcenné, pokud postrádali tyto, a byli hněviví a plní touhy mstít se na všech, kdo je o ně připravili. Od začátku však byli utvářeni tak, aby co nejvytrvaleji vzdorovali každé nadvládě. Bylo je sice možno zabít nebo zlomit, ale nebylo je možno proměnit ve stíny zotročené cizí vůlí; a z téhož důvodu žádný prsten neovlivňoval jejich životy, aby kvůli němu žili déle nebo kratčeji. Tím více Sauron vlastníky nenáviděl a toužil je zotročit.
Durinův prsten, jak řekl Thrór potřeboval zlato, aby plodil zlato, a v
tomto duchu byly i ostatní trpasličí prsteny. Každý z nich se totiž stal základem každého ze Sedmi pokladů trpaslíků. Postupem času však tyto poklady byly zničeny nebo rozkradeny a prsteny byly buďto sežrány draky, nebo se vrátily Tomu, kdo je ovládal - Sauronovi. Takový osud potkal i poslední prsten ze Sedmi, jež jako poslední nosil Thráin II., otec Thorina Pavézy.
 Bylo to tedy možná zčásti zlou mocí Prstenu, že Thráin začal být po několika letech ve vyhnanství neklidný a nespokojený. V hlavě mu neustále ležela žádost po zlatě. Nakonec, když to nemohl dál vydržet, obrátil mysl k Ereboru a rozhodl se, že se tam vrátí. Neřekl Thorinovi, co má v srdci; zvedl se však s Balinem, Dvalinem a několika jinými, rozloučil se a odešel.
O tom, co se s ním dělo pak, se mnoho neví. Nyní se jeví, že sotva s malým doprovodem vyrazil, začali ho honit Sauronovi poslové. Pronásledovali ho vlci, číhali na něho skřeti, zlí ptáci mu stínili cestu, a čím více se snažil jít na sever, tím více nehod se mu stavělo do cesty. Přišla jedna temná noc, kdy se svými společníky bloudil v zemi za Anduinou a černý déšť je zahnal do úkrytu na kraji Temného hvozdu. Ráno byl z tábora pryč a jeho společníci ho marně volali. Hledali ho mnoho dní, až se nakonec vzdali naděje, odešli a posléze se vrátili k Thorinovi. Až dlouho potom se dozvěděli, že Thráina zajali živého a odvlekli do podzemí Dol Gulduru. Tam ho mučili, vzali mu Prsten a tam nakonec zemřel.

Trpaslice

Dís byla dcerou Thráina II. Je to jediná trpaslice jmenovaná v těchto historiích. Gimli pravil, že trpaslic je málo, pravděpodobně sotva třetina celého národa. Zřídka vycházejí, toliko v krajní nouzi. Hlasem i zjevem a také oděvem, musí-li se vydat na cestu, jsou tak podobné trpaslíkům, že je oči a sluch jiných národů nedovedou odlišit. Z toho vzniklo mezi lidmi pošetilé domnění, že trpaslice nejsou a že trpaslíci "rostou z kamene".
Právě nečetnost žen působí, že trpasličí rod se tak zvolna množí a je ohrožen, když nemá bezpečná sídla. Trpaslíci se totiž žení a vdávají jen jednou za život a jsou žárliví jako ve všech otázkách svých práv. Počet trpaslíků, kteří se žení, je ve skutečnosti menší než jedna třetina. Ne všechny ženy si totiž berou muže; některé po nich netouží, některé touží po někom, koho nemohou dostat, a tak si jiného nevezmou. Pokud jde o muže, mnozí také velmi netouží po manželství, protože jsou plně zaujati svým řemeslem


Dain II. Železná noha
(2767-3019). Zabil vůdce skřetů Azoga před Východní branou Morie v bitvě v Azanulbizaru v roce 2799, a tak pomstil Thorinova děda Thróra. Stal se pánem trpaslíků v Železných horách v roce 2805 a posléze Pánem Durinova domu v Ereboru po roce 2941, zabit v Bitvě v Dolu (Válka o Prsten) společně s tamním králem Brandem.

Durin III.
Žil uprostřed druhého tisíciletí Druhého věku. Pán Durinova domu a Khazad-dum v časech ukování Prstenů Moci a Sauronova útoku na Eregion. Dostal od Celebrimbora hlavní prsten ze Sedmi.

Gloin
(2783 Třetího věku - 15 Čtvrtého věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Gróina a otec Gimliho. Byl společníkem Thráina a Thorina při jejich putování po Bitvě v Azanulbizaru a také byl členem Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 se usadil v Ereboru a stal se bohatým a důležitým. V roce 3018 se účastnil Elrondovy Rady v Imladris.


Jména trpasličích čeledí

Trpaslíci


Sami si říkali Khazâd - jménem, které jim dal Aulë. Elfové měli pro ně různá jména: Hadhod, Gonnhirrim, Nauglar, Nauglath, Nauglir, Naugrim, Nautar, Noegyth Nogothrim.
Černokadeřatí


Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Dlouhovousáči


Durinův lid. Také nazývaní Andafangar, Anfangrim, Indrafangs, Indrafangin, Indravangs a Sigin-târag. Nejznámější trpasličí čeleď, která se zapsala do mnoha elfích i lidských zpěvů. Po mnoho věků obývali největší a nejbohatší trpasličí království Khazad-dum. Byli vždy spojenci elfů a lidí proti Temným mocnostem a z jejich rodu vyšlo mnoho slavných králů i řadových trpaslíků. Jelikož tato čeleď byla jedinou, která žila ve Druhém a Třetím slunečním věku na severozápadě Středozemě, kde se odehrávalo vše podstatné z její historie, a navíc byla jedinou, o které jsou podrobné informace, historie této čeledi se vydává za historii trpaslíků jako takových.
Drobní Trpaslíci


Trpaslíci, kteří byli v pradávných dnech zapuzeni z velkých trpasličích měst na východě a dlouho před Morgothovým návratem se zatoulali na západ do Beleriandu; zmenšili se vzrůstem i v kovářské zručnosti a začali žít kradí; chodili s ohnutými zády a nesmělými krůčky. Než přišli přes hory trpaslíci z Nogrodu a Belegostu, beleriandští elfové nevěděli, kdo jsou tihle, honili je a zabíjeli je, ale potom je nechali na pokoji a sindarsky se jim říkalo Noegyth Nibin, Drobní trpaslíci. Nemilovali nikoho jiného než sebe, a pokud se báli skřetů a nenáviděli je, Eldar nenáviděli neméně a Vyhnance ze všech nejvíc, protože Noldor jim, jak říkali, ukradli zemi a domov. Dávno předtím, než přišel přes moře král Finrod Felagund, objevili nargothrondské jeskyně a začali v nich hloubit, a pod temenem Amon Rudhu, Holého vrchu, provrtávaly a hloubily pomalé ruce Drobných trpaslíků jeskyně během dlouhých let, kdy tam bydleli nerušeni Šedými elfy z lesů. Ale časem ve Středozemi vymřeli všichni kromě Mîma a jeho dvou synů; a Mîm byl starý i podle počítání trpaslíků, starý a zapomenutý. Kovárny v jeho síních zahálely, sekyry rezavěly a jejich jméno už připomínaly jen prastaré doriathské a nargothrondské příběhy. Tak je našel Túrin, ale to je jiný příběh.
Kamennonozí


Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Odvážnoramenatí


Čeleď trpaslíků, kteří se probudili v Ered Luin a obývali trpasličí sídla Nogrod a Belegost.
Širokoramenatí


Čeleď trpaslíků, kteří se probudili v Ered Luin a obývali trpasličí sídla Nogrod a Belegost.
Ztuhlovousáči


Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.
Železné pěsti


Čeleď trpaslíků, kteří se probudili a žili daleko na východě.


01.07.2013 11:07:15 - anonim: nechce někdo opravyt tu fotku
06.06.2013 15:06:04 - : 2 fotka nejso trpaslíci ze středozemně ale z narnije
03.09.2010 07:43:13 - irena: smileysmileysmileysmileysmiley