Vypráví se, že trpaslíky na počátku vyrobil Aulë v temnotě Středozemě; Aulë totiž tak toužil po příchodu Dětí, aby měl žáky, které by mohl učit své moudrosti a řemeslům, že se mu nechtělo čekat na splnění Ilúvatarových plánů. Aulë udělal trpaslíky takové, jací jsou dosud, protože podoba Dětí, které měli přijít, byla v jeho mysli nejasná, a protože nad Zemí se stále prostírala Melkorova moc, takže si přál, aby byli silní a nepoddajní. Ale v obavě, že by ho ostatní Valar mohli pro jeho dílo kárat, pracoval tajně; nejprve udělal Sedm otců trpaslíků v jedné síni pod horami ve Středozemi.
Ilúvatar ovšem věděl, co se stalo, a v hodinu, kdy Aulë dílo dokončil, zaradoval se a začal učit trpaslíky jazyku, který pro ně vymyslel, Ilúvatar k němu promluvil; Aulë jeho hlas slyšel a mlčel. A Ilúvatarův hlas řekl: "Proč jsi to udělal ? Proč se pokoušíš o něco, o čem víš, že to přesahuje tvou sílu a pravomoc ? Vždyť máš ode mne darem jen své vlastní bytí a nic víc, a proto mohou stvoření tvé ruky a mysli žít jen tím bytím, budou se pohybovat, jen když na to budeš myslit, a když budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát. Po tom jsi toužil ?"
Na to Aulë odpověděl: "Netoužil jsem po takovém panování. Toužil jsem po jiných bytostech, než jsem já, abych je miloval a učil je, aby i ony mohly vnímat krásu Eä, které jsi dal vzniknout. Zdálo se mi totiž, že je na Ardě veliký prostor pro mnoho tvorů, kteří by se z ní mohli radovat, a přesto je z větší části ještě prázdná a němá. A ve své netrpělivosti jsem upadl do pošetilosti. Jenže tvoření mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dítě, které si hraje na otcovy činy, to může dělat bez posměšného záměru, prostě protože je synem svého otce. Ale co mám dělat teď, aby ses na mě nerozhněval navždy? Jako dítě otci ti nabízím, dílo rukou, které jsi vytvořil sám. Udělej s nimi, co chceš. Neměl bych však raději dílo své opovážlivosti zničit?"
Pak zvedl Aulë velké kladivo, aby trpaslíky pobil, a plakal. Ale Ilúvatar měl s Aulëm a s jeho touhou soucit pro jeho pokoru; trpaslíci před kladivem couvali, báli se, skláněli hlavu a prosili o smilování. A Ilúvatarův hlas řekl Aulëmu: "Přijal jsem tvou nabídku, jakmile byla učiněna. Nevidíš, že ty věci teď mají vlastní život a mluví vlastním hlasem? Jinak by neuhýbali před tvou ranou ani před příkazem tvé vůle!" Pak Aulë zahodil kladivo a byl rád, děkoval Ilúvatarovi a řekl: "Kéž Eru požehná mému dílu a opraví je!"
Ilúvatar však promluvil znovu a řekl: "Tak, jako jsem dal bytí myšlenkám Ainur na počátku Světa, vzal jsem nyní tvou touhu a dal jsem jí v něm místo, ale v ničem jiném tvůj rukopis neopravím, a jak jsi je udělal, takoví budou. Jedno však nestrpím: aby předešli Prvorozené z mého plánu, a aby byla netrpělivost odměněna. Budou teď spát ve tmě pod kamenem a nevyjdou, dokud se na Zemi neprobudí Prvorození, a do té doby budeš čekat ty i oni, i kdyby se to zdálo dlouhé. Ale přijde čas, vzbudím je a budou jako tvé děti; a často vznikne svár mezi tvými a mými, dětmi, které jsem přijal, a dětmi, které jsem sám vyvolil."
Aulë tedy vzal Sedm otců trpaslíků a uložil je k odpočinku na různých místech, vrátil se do Valinoru a čekal, zatímco se roky dloužily. Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně. Mezi elfy ve Středozemi se soudívalo, že trpaslíci se po smrti vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni, ale jejich vlastní víra je jiná. Tvrdí totiž, že tvůrce Aulë, kterému říkají Mahal, se o ně stará a shromažďuje je do Mandosu, do zvláštních síní, a kdysi prý sdělil jejich Otcům, že je Ilúvatar posvětí a dá jim nakonec místo mezi Dětmi. Pak budou mít za úkol sloužit Aulëmu a pomáhat mu při obnově Ardy po Poslední bitvě. Říkají také, že se Sedm otců trpaslíků vrací, aby opět žili mezi svými příbuznými a opět nosili svá pradávná jména; v pozdějších věcích nejvíce proslul Durin, otec rodu nejpřátelštějšího elfům, jenž sídlil v Khazad-dum.
Ilúvatar ovšem věděl, co se stalo, a v hodinu, kdy Aulë dílo dokončil, zaradoval se a začal učit trpaslíky jazyku, který pro ně vymyslel, Ilúvatar k němu promluvil; Aulë jeho hlas slyšel a mlčel. A Ilúvatarův hlas řekl: "Proč jsi to udělal ? Proč se pokoušíš o něco, o čem víš, že to přesahuje tvou sílu a pravomoc ? Vždyť máš ode mne darem jen své vlastní bytí a nic víc, a proto mohou stvoření tvé ruky a mysli žít jen tím bytím, budou se pohybovat, jen když na to budeš myslit, a když budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát. Po tom jsi toužil ?"
Na to Aulë odpověděl: "Netoužil jsem po takovém panování. Toužil jsem po jiných bytostech, než jsem já, abych je miloval a učil je, aby i ony mohly vnímat krásu Eä, které jsi dal vzniknout. Zdálo se mi totiž, že je na Ardě veliký prostor pro mnoho tvorů, kteří by se z ní mohli radovat, a přesto je z větší části ještě prázdná a němá. A ve své netrpělivosti jsem upadl do pošetilosti. Jenže tvoření mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dítě, které si hraje na otcovy činy, to může dělat bez posměšného záměru, prostě protože je synem svého otce. Ale co mám dělat teď, aby ses na mě nerozhněval navždy? Jako dítě otci ti nabízím, dílo rukou, které jsi vytvořil sám. Udělej s nimi, co chceš. Neměl bych však raději dílo své opovážlivosti zničit?"
Pak zvedl Aulë velké kladivo, aby trpaslíky pobil, a plakal. Ale Ilúvatar měl s Aulëm a s jeho touhou soucit pro jeho pokoru; trpaslíci před kladivem couvali, báli se, skláněli hlavu a prosili o smilování. A Ilúvatarův hlas řekl Aulëmu: "Přijal jsem tvou nabídku, jakmile byla učiněna. Nevidíš, že ty věci teď mají vlastní život a mluví vlastním hlasem? Jinak by neuhýbali před tvou ranou ani před příkazem tvé vůle!" Pak Aulë zahodil kladivo a byl rád, děkoval Ilúvatarovi a řekl: "Kéž Eru požehná mému dílu a opraví je!"
Ilúvatar však promluvil znovu a řekl: "Tak, jako jsem dal bytí myšlenkám Ainur na počátku Světa, vzal jsem nyní tvou touhu a dal jsem jí v něm místo, ale v ničem jiném tvůj rukopis neopravím, a jak jsi je udělal, takoví budou. Jedno však nestrpím: aby předešli Prvorozené z mého plánu, a aby byla netrpělivost odměněna. Budou teď spát ve tmě pod kamenem a nevyjdou, dokud se na Zemi neprobudí Prvorození, a do té doby budeš čekat ty i oni, i kdyby se to zdálo dlouhé. Ale přijde čas, vzbudím je a budou jako tvé děti; a často vznikne svár mezi tvými a mými, dětmi, které jsem přijal, a dětmi, které jsem sám vyvolil."
Aulë tedy vzal Sedm otců trpaslíků a uložil je k odpočinku na různých místech, vrátil se do Valinoru a čekal, zatímco se roky dloužily. Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně. Mezi elfy ve Středozemi se soudívalo, že trpaslíci se po smrti vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni, ale jejich vlastní víra je jiná. Tvrdí totiž, že tvůrce Aulë, kterému říkají Mahal, se o ně stará a shromažďuje je do Mandosu, do zvláštních síní, a kdysi prý sdělil jejich Otcům, že je Ilúvatar posvětí a dá jim nakonec místo mezi Dětmi. Pak budou mít za úkol sloužit Aulëmu a pomáhat mu při obnově Ardy po Poslední bitvě. Říkají také, že se Sedm otců trpaslíků vrací, aby opět žili mezi svými příbuznými a opět nosili svá pradávná jména; v pozdějších věcích nejvíce proslul Durin, otec rodu nejpřátelštějšího elfům, jenž sídlil v Khazad-dum.
Když Aulë pracoval na trpaslících, tajil to před ostatními Valar; nakonec však otevřel svou mysl Yavanně a pověděl jí o všem, co se stalo. Tu mu Yavanna řekla: ,,Eru je milosrdný. Vidím, že se tvé srdce raduje, a právem; vždyť jsi dostal nejen odpuštění, ale dar. Ale protože jsi svou myšlenku přede mnou tajil, dokud jsi ji neuskutečnil, tvé děti budou mít pramálo lásky k věcem, které miluji já. Budou milovat především věci, které udělají vlastníma rukama, jako jejich otec. Budou dolovat v zemi a nebudou si všímat toho, co na zemi roste a žije. Mnohý strom pocítí zuby jejich nelítostného železa." Aulë však odpověděl: ,,To bude platit i o Ilúvatarových dětech. Budou přece jíst a budou stavět. A třebaže mají věci z tvé říše cenu samy v sobě a měly by cenu, i kdyby neměly přijít žádné Děti, Eru dá vládu jim a oni budou používat všechno, co na Ardě najdou, třebaže
podle Eruova záměru ne bez úcty a ne bez vděčnosti. ,,Pokud jim Melkor nezatemní srdce," řekla Yavanna. A neupokojila se, ale v srdci se trápila a bála se, co se může dít ve Středozemi v příštích dnech. Proto vstoupila před Manwëho, neprozradila Aulëho radu, ale řekla: ,,Králi Ardy, je pravda to, co mi řekl Aulë, že Děti, až přijdou, dostanou vládu nad vším, na čem jsem se lopotila, a budou s tím nakládat, jak budou chtít?" ,,Je to pravda,« řekl Manwë. Proč se však ptáš? Vždyť ty nepotřebuješ, aby tě učil Aulë." Pak Yavanna mlčela a hleděla do svých myšlenek. A odpověděla: ,,Protože mám v srdci úzkost, když myslím na budoucí dny. Všechna má díla jsou mi drahá. Nestačí, že jich tolik zmařil Melkor? Nebude nic, co jsem vymyslila, svobodné od nadvlády jiných?" ,,Kdyby bylo po tvém, co by sis vyhradila?" řekl Manwë. ,,Co je ti z celé tvé říše nejdražší?" ,,Všechno má svou cenu," řekla Yavanna, a každá věc přispívá k ceně jiných. Ale kelvar dovedou utíkat nebo se bránit, kdežto olvar, které rostou, nemohou. A mezi nimi jsou mi drahé stromy. Dlouho rostou, rychle se dají skácet, a pokud se nevykupují ovocem na větvích, málo se truchlí nad jejich odchodem. Tak to vidím v mysli. Kéž by mohly stromy mluvit za všechno, co má kořeny, a trestat ty, kteří jim křivdí!"
,,To je zvláštní myšlenka," řekl Manwë. ,,Ale v Písni byla,« řekla Yavanna. ,,Vždyť zatímco jsi byl v nebesích a budoval s Ulmem oblaka a vyléval deště, já jsem zvedala větve velkých stromů, aby je přijaly, a některé ve větru a dešti zpívaly
Ilúvatarovi. "
Pak seděl Manwë mlčky a myšlenka, kterou mu Yavanna vložila do srdce, rostla a rozvíjela se; a Ilúvatar ji spatřil. Tu se Manwëmu zdálo, že Píseň kolem něho opět zaznívá, a nyní si všímal mnohého, co sice předtím slyšel, ale nevšiml si toho. A nakonec se obnovilo Vidění, ale nyní nebylo vzdálené, protože on sám byl uvnitř něj, a přece viděl, že všechno je podpíráno Ilúvatarovou rukou; ruka sáhla
dovnitř a vyšlo z ní mnoho divů, jež mu byly do té doby skryty v srdcích Ainur. Tu se Manwë probral, sestoupil k Yavanně na Ezellohar a usedl k ní pod Dva stromy. A Manwë řekl: ,,Kementári, Eru promluvil a řekl: „Domnívá se snad někdo z Valar, že jsem neslyšel celou Píseň do nejslabšího zvuku nejslabšího hlasu? Hle! Až procitnou děti, procitne i Yavannina myšlenka, povolá zdáli duchy a ti vyjdou mezi kelvar a olvar, někteří se tam usídlí, budou ctěni a jejich spravedlivý hněv bude obáván. Načas: dokud budou u moci Prvorození a dokud budou Druhorození mladí.“ Nevzpomínáš si však nyní, Kementári, že tvá myšlenka nezpívala vždy sama? Nesetkala se snad tvá a moje myšlenka, takže jsme se spolu rozletěli jako velcí ptáci, kteří se vznášejí nad oblaky? I to se stane dík Ilúvatarovi a než procitnou
Děti, vyletí na křídlech podobných větru orli Pánu Západu." Pak se Yavanna zaradovala, vstala, rozpřáhla ruce k nebesům a řekla: ,,Vysoko vyrostou stromy Kementári, aby tam mohli sídlit Královi orli!" Ale i Manwë vstal a zdálo se, že se tyčí do takové výše, že jeho hlas doléhal k Yavanně jako ze stezek větru.
,,Ne," řekl, ,,jen Aulëho stromy budou dost vysoké. Orli budou sídlit na horách a uslyší hlasy těch, kteří k nám volají. V lesích však budou chodit Pastýři stromů."
Tu se Manwë a Yavanna na chvíli rozloučili a Yavanna se vrátila k Aulëmu. Byl v kovárně a naléval roztavený kov do formy. ,,Eru je štědrý," řekla. ,,Aťsi teď dají tvé děti pozor! V lesích totiž bude obcházet síla, jejíž hněv vzbudí jen na vlastní nebezpečí." ,,Přesto budou potřebovat dřevo,« řekl Aulë a koval dál.
podle Eruova záměru ne bez úcty a ne bez vděčnosti. ,,Pokud jim Melkor nezatemní srdce," řekla Yavanna. A neupokojila se, ale v srdci se trápila a bála se, co se může dít ve Středozemi v příštích dnech. Proto vstoupila před Manwëho, neprozradila Aulëho radu, ale řekla: ,,Králi Ardy, je pravda to, co mi řekl Aulë, že Děti, až přijdou, dostanou vládu nad vším, na čem jsem se lopotila, a budou s tím nakládat, jak budou chtít?" ,,Je to pravda,« řekl Manwë. Proč se však ptáš? Vždyť ty nepotřebuješ, aby tě učil Aulë." Pak Yavanna mlčela a hleděla do svých myšlenek. A odpověděla: ,,Protože mám v srdci úzkost, když myslím na budoucí dny. Všechna má díla jsou mi drahá. Nestačí, že jich tolik zmařil Melkor? Nebude nic, co jsem vymyslila, svobodné od nadvlády jiných?" ,,Kdyby bylo po tvém, co by sis vyhradila?" řekl Manwë. ,,Co je ti z celé tvé říše nejdražší?" ,,Všechno má svou cenu," řekla Yavanna, a každá věc přispívá k ceně jiných. Ale kelvar dovedou utíkat nebo se bránit, kdežto olvar, které rostou, nemohou. A mezi nimi jsou mi drahé stromy. Dlouho rostou, rychle se dají skácet, a pokud se nevykupují ovocem na větvích, málo se truchlí nad jejich odchodem. Tak to vidím v mysli. Kéž by mohly stromy mluvit za všechno, co má kořeny, a trestat ty, kteří jim křivdí!"
,,To je zvláštní myšlenka," řekl Manwë. ,,Ale v Písni byla,« řekla Yavanna. ,,Vždyť zatímco jsi byl v nebesích a budoval s Ulmem oblaka a vyléval deště, já jsem zvedala větve velkých stromů, aby je přijaly, a některé ve větru a dešti zpívaly
Ilúvatarovi. "
Pak seděl Manwë mlčky a myšlenka, kterou mu Yavanna vložila do srdce, rostla a rozvíjela se; a Ilúvatar ji spatřil. Tu se Manwëmu zdálo, že Píseň kolem něho opět zaznívá, a nyní si všímal mnohého, co sice předtím slyšel, ale nevšiml si toho. A nakonec se obnovilo Vidění, ale nyní nebylo vzdálené, protože on sám byl uvnitř něj, a přece viděl, že všechno je podpíráno Ilúvatarovou rukou; ruka sáhla
dovnitř a vyšlo z ní mnoho divů, jež mu byly do té doby skryty v srdcích Ainur. Tu se Manwë probral, sestoupil k Yavanně na Ezellohar a usedl k ní pod Dva stromy. A Manwë řekl: ,,Kementári, Eru promluvil a řekl: „Domnívá se snad někdo z Valar, že jsem neslyšel celou Píseň do nejslabšího zvuku nejslabšího hlasu? Hle! Až procitnou děti, procitne i Yavannina myšlenka, povolá zdáli duchy a ti vyjdou mezi kelvar a olvar, někteří se tam usídlí, budou ctěni a jejich spravedlivý hněv bude obáván. Načas: dokud budou u moci Prvorození a dokud budou Druhorození mladí.“ Nevzpomínáš si však nyní, Kementári, že tvá myšlenka nezpívala vždy sama? Nesetkala se snad tvá a moje myšlenka, takže jsme se spolu rozletěli jako velcí ptáci, kteří se vznášejí nad oblaky? I to se stane dík Ilúvatarovi a než procitnou
Děti, vyletí na křídlech podobných větru orli Pánu Západu." Pak se Yavanna zaradovala, vstala, rozpřáhla ruce k nebesům a řekla: ,,Vysoko vyrostou stromy Kementári, aby tam mohli sídlit Královi orli!" Ale i Manwë vstal a zdálo se, že se tyčí do takové výše, že jeho hlas doléhal k Yavanně jako ze stezek větru.
,,Ne," řekl, ,,jen Aulëho stromy budou dost vysoké. Orli budou sídlit na horách a uslyší hlasy těch, kteří k nám volají. V lesích však budou chodit Pastýři stromů."
Tu se Manwë a Yavanna na chvíli rozloučili a Yavanna se vrátila k Aulëmu. Byl v kovárně a naléval roztavený kov do formy. ,,Eru je štědrý," řekla. ,,Aťsi teď dají tvé děti pozor! V lesích totiž bude obcházet síla, jejíž hněv vzbudí jen na vlastní nebezpečí." ,,Přesto budou potřebovat dřevo,« řekl Aulë a koval dál.
V Hlubinách Ardy budou díky Naugrim zhotoveny skvělá díla,za prvních dnů jejich otců,podivuhodné práce z oceli a kamene, za čas se setkají s Noldor a naučí se od nich něco z jejich umění. A bodou se nejvíce přátelit s noldor nežli s jinými Elfy nebo Lidmi. Kvůli uctě a lásce k Aulemu, bodou drahokamy Noldor vychvalovány
nad všechny ostatní bohatství. Ale jen ve Starých dobách. Trpaslíci májí radši železo a měď nežli stříbro a zlato, a dělají zbraně a zbroj do války, to oni jako první vynalezli kroužkové brnění , tudíž pomáhali Eldar v jejich válce se skřety Morgotha. Až Noldor uvěřili ,že se jim hnusí kovat také pro Morgotha, on chtěl jejich práce nebo se chtěl naučit něco z jejich umění. Pro kování,prodávání a měnění byli
nadšeni a vidělávali tím a radši to schovávali a shromažďovali
než používali, shovávali k dalšímu obchodu.
Naugrim byli v postavě krátcí a podsadití, byli velkoprsí, a silní v rukou a statní v nohách a jejich vousy byly dlouhé. Opravdu podivné bylo, že lidé ani elfové neviděli žádného trpaslíka bez vousů. Leda ,že by se oholili ve výsměchu. Naugrim měli vousy již od začátku jejich života, jak muži tak ženy. Podivné také bylo , jak mohli být dívky odlišeny, leda v charakteristice nebo chůzi nebo v hlase. A každý věděl toto: nechodili do válek a málokdy chodili ven z jejich hlubokých chodeb a hal. také se říkalo, že dívek bylo málo,a málo králů a panovníků Trpaslíků se ženilo, proto se jejich rod rozmnožoval pomalu. a teď se zmenšuje.
nad všechny ostatní bohatství. Ale jen ve Starých dobách. Trpaslíci májí radši železo a měď nežli stříbro a zlato, a dělají zbraně a zbroj do války, to oni jako první vynalezli kroužkové brnění , tudíž pomáhali Eldar v jejich válce se skřety Morgotha. Až Noldor uvěřili ,že se jim hnusí kovat také pro Morgotha, on chtěl jejich práce nebo se chtěl naučit něco z jejich umění. Pro kování,prodávání a měnění byli
nadšeni a vidělávali tím a radši to schovávali a shromažďovali
než používali, shovávali k dalšímu obchodu.
Naugrim byli v postavě krátcí a podsadití, byli velkoprsí, a silní v rukou a statní v nohách a jejich vousy byly dlouhé. Opravdu podivné bylo, že lidé ani elfové neviděli žádného trpaslíka bez vousů. Leda ,že by se oholili ve výsměchu. Naugrim měli vousy již od začátku jejich života, jak muži tak ženy. Podivné také bylo , jak mohli být dívky odlišeny, leda v charakteristice nebo chůzi nebo v hlase. A každý věděl toto: nechodili do válek a málokdy chodili ven z jejich hlubokých chodeb a hal. také se říkalo, že dívek bylo málo,a málo králů a panovníků Trpaslíků se ženilo, proto se jejich rod rozmnožoval pomalu. a teď se zmenšuje.
Probuzení Otců a První sluneční věk
|
O Prstenu trpaslíků Durinova lidu
|
Trpaslice
|
Dain II. Železná noha
(2767-3019). Zabil vůdce skřetů Azoga před Východní branou Morie v bitvě v Azanulbizaru v roce 2799, a tak pomstil Thorinova děda Thróra. Stal se pánem trpaslíků v Železných horách v roce 2805 a posléze Pánem Durinova domu v Ereboru po roce 2941, zabit v Bitvě v Dolu (Válka o Prsten) společně s tamním králem Brandem.
(2767-3019). Zabil vůdce skřetů Azoga před Východní branou Morie v bitvě v Azanulbizaru v roce 2799, a tak pomstil Thorinova děda Thróra. Stal se pánem trpaslíků v Železných horách v roce 2805 a posléze Pánem Durinova domu v Ereboru po roce 2941, zabit v Bitvě v Dolu (Válka o Prsten) společně s tamním králem Brandem.
Durin III.
Žil uprostřed druhého tisíciletí Druhého věku. Pán Durinova domu a Khazad-dum v časech ukování Prstenů Moci a Sauronova útoku na Eregion. Dostal od Celebrimbora hlavní prsten ze Sedmi.Gloin 
(2783 Třetího věku - 15 Čtvrtého věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Gróina a otec Gimliho. Byl společníkem Thráina a Thorina při jejich putování po Bitvě v Azanulbizaru a také byl členem Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 se usadil v Ereboru a stal se bohatým a důležitým. V roce 3018 se účastnil Elrondovy Rady v Imladris.
(2783 Třetího věku - 15 Čtvrtého věku). Trpaslík z Durinova rodu, syn Gróina a otec Gimliho. Byl společníkem Thráina a Thorina při jejich putování po Bitvě v Azanulbizaru a také byl členem Thorinovy společnosti na výpravě k Ereboru. Po roce 2941 se usadil v Ereboru a stal se bohatým a důležitým. V roce 3018 se účastnil Elrondovy Rady v Imladris.
Jména trpasličích čeledí
|
![](\"http://thehuntforgollum.com/downloads/stuff/banner17.jpg\")