hobit16

- rozhovor

Miliony příznivců po celém světě očarovalo mistrné vypravěčské umění a vytříbený styl tohoto profesora anglického jazyka a literatury. Ať už v anglickém originále nebo díky excelentnímu překladu Stanislavy Pošustové, máme i my u nás doma možnost nechat se unášet kouzlem Silmarillionu, Hobita či Pána prstenů.
Mnozí z vás si možná, po dočtení některého z výše zmiňovaných titulů, položili otázku, jaký asi musel být prof. Tolkien doopravdy. Jak by asi vypadalo vyprávění z jeho úst? Jaké asi musely být jeho přednášky na Oxfordské univerzitě, o kterých se zmiňuje Humphrey Carpenter v životopise JRRT.
Mlčky vstoupil do místnosti, upřel oči na posluchače a náhle začal zvučně přednášet úvodní verše básně v anglosaském originálu. Recitaci zahájil mocným výkřikem "Hwaet!" (úvodním slovem této a několika jiných staroanglických básní), čemuž někteří studenti rozuměli tak, že volá "Ticho!" Nebyla to ani tak recitace jako spíš dramatické představení, ztělesnění anglosaského barda v hodovní síni, a zapůsobilo na celé generace studentů...
Jak mu později jeden z jeho bývalých studentů napsal: "Ten hlas byl hlas Gandalfův."

Naštěstí se dochovalo několik autentických záznamů, díky kterým ani my nezůstaneme ochuzeni o ten zážitek, slyšet Mistra hovořit - jeden z nich vám nyní nabízím...

Jedná se o úryvek z pořadu rádia BBC 4 'A nyní četba...' odvysílaného v lednu 1971. Rozhovor vedl Dennis Gerrolt a téma rozhovoru se točilo okolo Pána prstenů, Středozemě, jazyků a Boha.
(Pro lepší kvalitu poslechu doporučuji
zvukový soubor (1.1 MB) nejprve stáhnout, a posléze přehrát pomocí produktu Real Player 8)

Rozhovor je samozřejmě v anglickém originále, ale pokud tímto jazykem nevládnete nebo jste něčemu příliš nerozuměli (nebojte, ani já jsem všemu nerozuměl), pak vám na následujících řádcích mohu nabídnout volný překlad celého rozhovoru:


T
 T... prof. Tolkien
G ... Dennis Gerrolt

T: ... dlouho předtím, než jsem napsal Hobita a dlouho předtím než jsem naspal tohle (Pána prstenů, pozn. překl.), vytvořil jsem mytologii tohoto světa.

G: Takže jste měl určitý návrh, na kterém bylo možné pracovat?

T: Obrovské ságy, ano ... bylo to do nich vtaženo stejně jako samotný Hobit, Hobit původně nebyl vůbec součástí toho všeho, ale jakmile se začal stávat součástí onoho světa, dospěl k tomu, co se v něm odehrávalo.

[původní zvukový efekt BBC]

G: Takže jste si Vaše postavy a Váš příběh vzal na starost.

T: [zapaluje si dýmku]

G: Říkám vzal na starost, nemyslím tím, že jste byl jimy zcela okouzlen nebo něco takového...

T: Oh ne ne, o snění vůbec nepřemýšlím, není to žádná posedlost. Vy máte zdání, že v tomto případě A, B, C, D - pouze A nebo jedno z nich je správné a musíte čekat tak, dlouho, dokud na to nepřijdete. Samozřejmě, měl jsem mapy. Pokud chcete mít komplikovaný příběh, musíte pracovat podle mapy, když to uděláte obráceně, nikdy se vám nepodaří mapu vyrobit. Měsíce, myslím, byly konečně Měsícemi a západ Slunce fungoval tak jak měl vzhledem k tomu, co byly v této části světa, vlastně v roce 1942. (Jedná se o problém se synchronizací dějových linií ve Dvou věžích a Návratu krále, kdy Společenstvo bylo rozděleno a prof. Tolkien měl největší starost o to, aby seděly všechny dny a časy tak jak mají..., pozn. překl.)
[dýmka dohasla]

G: Začal jste v čtyřicátém druhém že, psát ho?

T: Ó ne, začal jsem, jakmile byl dokončen Hobit - ve třicátých letech.

G: Definitivně byl hotov těsně předtím než byl vydán...

T: Poslední část jsem napsal ... někdy v roce 1949 - pamatuji si jak jsem doopravdy plakal nad tím rozuzlením. Ale pak, samozřejmě, tam bylo ještě strašně mnoho revizí. Psal jsem celé dílo dvakrát, a mnohé jeho části nespočetněkrát, na psacím stroji na posteli v podkroví. Pochopitelně jsem se tomu nemohl vyhnout. Bylo tam také pár chyb a také [znovu zapaluje dýmku], pobavuje mě to když to říkám - tak jako tak předpokládám, že jsem v pozici kdy nezáleží na tom, co si teď o mně lidí myslí - bylo tam několik příšerných gramatických chyb, které od Profesora anglického jazyka a literatury jsou poměrně šokující.

G: Nevšiml jsem si žádné.

T: Byla tam jedna - použil jsem 'bestrode' jako příčestí minulé slovesa 'bestride' ("zcela ovládat", pozn. překl) [smích]

G: Cítíte nějaký pocit viny nad tím vším, jako filolog, jako Profesor anglického jazyka, který se zabýval konkrétními prameny jazyka, že jste věnoval značnou část svého života fikci?

T: Ne. Jsem si jistý, že to dalo jazyku mnoho dobrého! Je v tom opravdu mnoho lingvistického moudra. Necítím žádný komplex viny co se týče Pána prstenů.

G: Máte specifickou zálibu pro tyto pohodlné domácké věci v životě, jaké ztělesňuje Kraj: domov a dýmku a oheň a postel - domácké vlastnosti?

T: Vy ne?

G: Nemáte prof. Tolkien?

T: Samozřejmě, ano.

G: Potom máte specifickou zálibu v Hobitech?

T: To je důvod, proč se cítím doma... Kraj je velmi podobný tomu světu, ve kterém jsem si poprvé začal uvědomovat věci, které byly pro mě snad více dojemné, protože jsem se nenarodil zde (v Anglii, pozn. překl.), narodil jsem se v Bloomsdale v Jižní Africe. Byl jsem velmi mladý, když jsem se dostal zpět, ale v té chvíli se vám to vštípí do paměti a představivosti, ikdyž si nemyslíte, že se tak stalo. Pokud je váš první vánoční stromek povadlý eukalyptus a jestliže vás přirozeně trápí horko a písek - posléze, jsa akorát ve věku, kdy se rozvíjí představivost, najednou shledáte, že jste v tiché vesničce v kraji Warwick, to myslím, že plodí specifickou lásku k tomu, co můžete nazvat Středo anglický venkov (Central English countryside, pozn. překl.), usazený na dobré vodě, kamenech a jilmech a malých tichých říčkách a tak dále, a samozřejmě venkovských lidech.

G: Kolik Vám bylo let, když jste přijel do Anglie?

T: Domnívám se, že mi bylo kolem tří a půl. Skutečně krásně dojemné, protože jedna z věcí proč lidé říkají, že si nepamatují je - je to jako neustálé fotografování stejné věci na stejném podkladu. Nepatrné změny jednoduše udělají věci rozmazanými. Avšak když zažilo dítě takový náhlý zlom jako toto (Tolkienovo přestěhování z Jižní Afriky do Anglie, pozn. překl.), je si toho vědomo. Co se snaží udělat je to, že překryje staré vzpomínky novými. Získal jsem perfektně jasný živý obraz domu, o kterém vím, že je ve skutečnosti nádherně vyhotovená napodobenina mého domova v Bloomfontein a domu mé babičky v Birminghamu. Pořád si pamatuji, jak jdu dolů po cestě v Birminghamu, udiven nad tím, co se stalo s velkým ochozem, co se stalo s balkónem. Tudíž já si pamatuji věci neobyčejně dobře, pamatuji se na koupání v Indickém oceánu, když mi ještě nebyly ani dva roky a pamatuji si to velmi zřetelně.

G: Frodo příjímá břímě Prstenu a jako postava ztělesňuje takové ctnosti jako dlouhé utrpení a odříkání či pevnost a stálost, a na základě jeho činů by jeden chtěl téměř říci, v Budhistickém chápání, že 'získá veliké zásluhy'. Stává se de facto téměř zosobněním Krista. Proč jste si vybral právě půlčíka, hobita pro tuto roli?

T: Nevybral. Nedělal jsem mnoho výběrů. Napsal jsem Hobita, jak víte ... vše, co jsem se snažil udělat, bylo pokračovat od bodu, kde Hobit skončil. Měl jsem hobity ve svých rukou, že.

G: Vskutku, ale přeci, není na Bilbovi něco obzvlášť připomínající Krista?

T: Ne...

G: Avšak tváří v tvář nejděsivějšímu nebezpečí se nakonec dokáže protlouci skrz a pokračuje dál, a nakonec vyhraje.

T: Ale to vypadá, domnívám se, spíše jako alegorie lidské rasy. Vždy jsem měl ten dojem, že my tu přežívali díky nezkrotné odvaze docela malých lidí navzdory všem možným nástrahám: džungle, sopky, divoká zvířata ... protloukali se tím vším na své cestě téměř slepě.

G: Myslel jsem si, že dost možná Midgard (svět objevující se v Severské mytologii, pozn. překl.) by mohl být Středozemí, nebo mít stejnou souvislost.

T: Oh ano, oba znamenají jedno a totéž slovo. Většina lidí se takto mylně domnívala, že Středozem je konkrétní druh Země nebo jiná planeta, něco jako science fiction, avšak je to jen starší slovo pro tento svět, ve kterém žijeme, když si ho představíme jako obklopený Oceánem.

G: Zdálo se mi, že Středozem byla, v tom smyslu jak říkáte, tímto světem, ve kterém žijeme, avšak v jiné epoše.

T: Ne ... v jiném stavu imaginace, ano.

G: Bylo vaším úmyslem, aby v Pánu prstenů představovaly jisté rasy jisté zásady: elfové moudrost, trpaslíci zručnost, lidé zemědělství a války a tak dále?

T: Nezamýšlel jsem to, ale když máte tyto národy ve svých rukou, musíte je zajisté udělat odlišné. Dobře, samozřejmě, jak všichni víme, máme tu koneckonců pouze lidstvo, se kterým můžeme pracovat, je to pouze jíl, to co máme k dispozici. Měli bychom všichni - nebo alespoň větší část lidské rasy - měli bychom mít větší sílu mysli, větší sílu v umění, kterým míním to, že mezera mezi představou a mocí tuto představu uskutečnit by se zmenšila, a měli bychom mít víc (pokud ne nekonečně dlouho) času, během kterého bychom se mohli dozvědět víc a stvořit víc.
Proto jsou elfové v určitém slova smyslu nesmrtelní. Musel jsem použít nesmrtelní, ikdyž jsem tím nemyslel, že by byli věčně nesmrtelní, pouze to, že jsou velmi dlouhověcí a jejich dlouhověkost pravděpodobně trvá tak dlouho jako obyvatelnost Světa.
Trpaslíci, samozřejmě, jsou naprosto evidentně - nechtěl jste říct, že v mnoha směrech vám připomínají Židy? Jejich slova jsou očividně židovská, vytvořená tak, aby byla židovská (židovským se tu míní jejich sklon k obchodování a penězům obecně, pozn. překl.). Hobité jsou obyčejní venkovští angličané, malí vzrůstem, protože to odráží (obecně) malý dosah jejich představivosti - ne malý dosah jejich odvahy nebo skryté síly.

G: Toto se zdá být jednou z největších předností knihy, to ohromné seskupení jmen - a přesto se člověk neztratí, alespoň po druhém čtení ne.

T: Jsem velmi rád, že jste se o tom zmínil, protože toho jsem se opravdu obával. Dobré jméno je mým velkým potěšením. Pokaždé když píši, začínám se jménem. Dobré jméno je to, co dělá příběh, ne obráceně jako se to dělá běžně.

G: Víte k těm jazykům - které Vám byly největší pomocí při psaní Pána prstenů?

T: Ach Bože ... novodobé jazyky, měl bych říci že vždy mě více něž jakýkoli jiný přitahovala Velština svým stylem a tónem, třebaže jsem jí poprvé spatřil na vagónech s uhlím. Vždy jsem chtěl vědět, co to na nich stálo.

G: Zdá se mi, že melodie Velštiny je patrná ve jménech, které jste si vybral pro hory a pro místa obecně.

T: Velmi. Avšak spíše výjimečně, velmi silný vliv na tu mě měla Finština.

G: Dá se kniha považovat za alegorii?

T: Ne. Mám odpor k alegorii pokaždé, když ji ucítím.

G: Považujete tento svět za upadající tak, jako Třetí Věk ve Vaší knize směřuje k úpadku a chápete Čtvrtý Věk světa jako náš svět, právě v tuto chvíli?

T: V mém věku jsem přesně ten typ člověka, který žil skrze jedno nejrychleji se měnící období v historii. Určitě, tolik změn nikdy nemohlo za sedmdesát let být.

G: Celým Pánem prstenů prostupuje taková podzimní nálada, v jednom případě postava říká, že příběh jde dál, ale mě se zdá, že je všemu konec ... jakkoli se na to dívám, vše upadá, mizí, nakonec, jak se blíží konec Třetího Věku, každé rozhodnutí má tendenci rozčilení nad nějakou tradicí. Nyní se mi to zdá být něčím jako Tennysonovo "starý řád změněn, nastolen nový stav, a Bůh v mnoha směrech vyhověl sám sobě". Kde je Bůh v Pánu prstenů?

T: Je tam zmíněn jednou nebo dvakrát.

G: Je on tím Jedním?...

T: Jeden, ano.

G: Jste věřící?

T: Ach, jsem katolík. Věřící katolík.

G: Přejete si být znám především svými filologickými a jinými spisy, nebo Pánem prstenů a Hobitem?

T: Nemyslel bych, že by v té věci bylo mnoho co vybírat - pokud na mě bude vůbec někdo vzpomínat, pak bych bral, aby to byl Pán prstenů. Aby to nebylo spíše jako v případě Longfellowa - lidé si pamatují, že Longfellow napsal Hiawathu, ale naprosto zapomínají, že byl Profesorem Novodobých jazyků!