- Po dlouhé roky žili Valar blaženě ve světle Stromů za Amanskými horami, ale v celé Středozemi bylo příšeří pod hvězdami. Když svítily Lampy, začal tam růst, který se nyní zastavil, protože všude byla opět tma. Nejstarší živé věci však již vznikly: v mořích velké chaluhy a na zemi stín velkých stromů, v údolích pahorků oděných nocí staří a silní a temní tvorové. Do oněch zemí a lesů přicházeli Valar zřídka - kromě Yavanny a Oromëho. Yavanna se tam procházela ve stínech a truchlila, protože se zastavil slibný růst Jara Ardy. A uspala mnohé, co na Jaře vzešlo, aby to nestárlo, ale čekalo na čas probuzení, který ještě přijde.
- Na severu však budoval svou sílu Melkor a nespal, ale bděl a pracoval; zlí tvorové, které zkazil, chodili po světě a temné dřímající lesy obývaly nestvůry a děsivé přízraky. A v Utumnu k sobě shromáždil své démony, duchy, kteří k němu přilnuli v prvních dnech jeho skvělosti a stali se mu nejpodobnějšími ve zkaženosti: srdce měli ohnivá, ale oděni byli tmou, šla před nimi hrůza a měli plamenné biče. V pozdějších dnech se jim ve Středozemi říkalo balrogové. V tom temném čase vypěstoval Melkor mnoho jiných zrůd rozličných tvarů a druhů, které dlouho soužily svět, a jeho říše se rozprostírala stále jižněji po Středozemi.
- Melkor také postavil pevnost a zbrojnici nedaleko severozápadního břehu moře, aby vzdorovala možnému útoku z Amanu. Té pevnosti velel Melkorův pobočník Sauron a jmenovala se Angband.
- Čas neúprosně kvapil, a Valar si začali uvědomovat, že se blíží čas příchodu Ilúvatarových dětí. Uvědomovali si také vzrůstající sílu Melkora a zla, které ve Středozemi zasel. Tu Yavanna promluvila před Valar a řekla: "Hodina se blíží a v tomto věku se zjeví naše naděje a Děti procitnou. Máme tedy nechat jejich sídelní země zpustlé a plné zla? Mají chodit ve tmě, zatímco my máme světlo ? Mají nazývat pánem Melkora, zatímco Manwë sedí na Taniquetilu ?"
- A Tulkas vykřikl: "Pusťme se rychle do války ! Neodpočívali jsme příliš dlouho po boji a není už naše síla obnovena ? Bude s námi věčně soupeřit jeden jediný?"
- Na Manwëho pokyn však promluvil Mandos a řekl: "V tomto věku opravdu přijdou Ilúvatarovy děti, ale ještě nepřicházejí. Navíc je souzeno, že Prvorození přijdou za tmy a nejdříve pohlédnou na hvězdy. Velké světlo bude k jejich úpadku. V nouzi budou vždycky vzývat Vardu."
- Nato Varda odešla z rady a započala veliké dílo, největší ze všech děl Valar od příchodu do Ardy. Vzala stříbrnou rosu z kádí Telperionu a udělala z ní nové a jasnější hvězdy, než přijdou Prvorození. Vzala také mnoho jiných prastarých hvězd a sestavila je ve znamení na nebesích Ardy.
- Vypráví se, že právě když Varda dokončila svou práci (a byla dlouhá), když poprvé vykročil na oblohu Menelmacar a modrý oheň Helluinu zakmital v mlhách nad okrajem světa, v tu hodinu procitly Děti země, Ilúvatarovi Prvorození. U hvězdného jezera Cuiviénenu, Vody probuzení, vstali z Ilúvatarova spánku, a když bydleli ještě mlčky u Cuiviénenu, jejich oči nejdříve ze všeho spatřily nebeské hvězdy. Proto vždy milovali hvězdný svit a ctili Vardu Elentári nade všechny Valar.
- V proměnách světa byly tvary země i moří rozbity a předělány; řeky si nezachovaly svůj směr a hory nezůstaly nepohnuté a ke Cuiviénenu není návratu. Mezi elfy se však říká, že ležel daleko na východě Středozemě, směrem na sever, a že to byla zátoka vnitrozemského moře Helcaru; a to moře stálo tam, kde bývaly kořeny Illuinu, než jej Melkor vyvrátil. Teklo tam mnoho vod z vysočiny na východě a první zvuk, který elfové slyšeli, byl zvuk tekoucí vody a zvuk vody padající přes kamení.
- Dlouho bydleli ve svém prvním domově u vody pod hvězdami, s úžasem chodili po Zemi a začali vytvářet řeč a pojmenovávat všechno, čeho si všimli. Sami sobě říkali Quendi, totiž ti, kteří mluví hlasem, protože zatím se nesetkali s žádným jiným živým tvorem, který by mluvil nebo zpíval.
- Jednou Oromë náhodou vyjel lovit na východ. U břehů Helcaru zahnul na sever a projel pod stíny Orocarni, Východních hor. Tu náhle Nahar silně zaržál a stanul. Oromë se podivil a seděl mlčky a zdálo se mu, že v tichu země slyší z dálky zpívat mnoho hlasů.
- Tak tedy Valar nakonec je náhodou našli ty, které tak dlouho očekávali. A při pohledu na elfy byl Oromë jat údivem, jako by to byly bytosti náhle, úžasně a nepředvídatelně vzniklé...
- Zpočátku byly Ilúvatarovy Starší děti silnější a větší než později, ale sličnější nebyly, protože krása Quendi ve dnech jejich mládí sice přesahovala všechnu jinou krásu, jíž dal Ilúvatar vzniknout, ale nezanikla, žije na Západě a obohatila se žalem a moudrostí. A Oromë si Quendi zamiloval a pojmenoval je v jejich vlastním jazyce Eldar, hvězdný lid; potom však to jméno nosili jen ti, kteří ho následovali cestou na Západ.
- Mnozí Quendi se však Oromëho příchodu zděsili, a to bylo Melkorovo dílo. Melkor si totiž první povšiml, že se Quendi probudili, a poslal stíny a zlé duchy, aby je špehovali a přepadali. Tak se stalo, že několik let před příchodem Oromëho stačilo, aby se někdo z elfů zatoulal buď sám, nebo v malé skupince, a často zmizeli a nikdy se nevrátili. Quendi říkali, že je chytil Lovec, a báli se.
- A tak když Nahar zaržál a Oromë mezi ně skutečně přišel, někteří Quendi se skryli, někteří uprchli a ztratili se. Ale ti, kteří měli odvahu a zůstali, brzy postřehli, že Velký jezdec není žádný přízrak ze tmy; ve tváři měl totiž světlo Amanu a všichni nejušlechtilejší elfové k němu byli přitahováni.
- Ale o těch nešťastnících, které polapil Melkor, se ví pramálo jistého. Přesto se moudří z Eressëi věří, že všichni Quendi, kteří padli Melkorovi do rukou, byli uvězněni a pomalým uměním krutosti byli zkaženi a zotročeni, a tak vypěstoval Melkor ohavné plemeno skřetů ze závisti k elfům a jim na posměch. Později se stali jejich nejkrutějšími nepřáteli.
- Oromë se nějaký čas zdržel mezi Quendi a pak rychle odjel přes zemi a moře do Valinoru a přinesl novinu do Valmaru; a mluvil o stínech, které znepokojují Cuiviénen. Manwë dlouho zamyšleně seděl na Taniquetilu a hledal Ilúvatarovu radu. Pak sestoupil do Valmaru a svolal Valar do Soudného kruhu. "Toto je Ilúvatarova rada v mém srdci", řekl Manwë, "Měli bychom se opět ujmout vlády nad Ardou a osvobodit Quendi z Melkorova stínu."
- Tak Valar vyšli z Amanu s válečnou silou a začali válku s Melkorem. Melkor nikdy nezapomněl, že tato válka byla svedena pro elfy a ti že byli příčinou jeho pádu. Ovšem ti na těch činech neměli žádný podíl a málo vědí o jízdě moci Západu proti Severu na počátku svých dnů. Vědí jen to, že se země třásla a sténala, vody se hnuly a na severu byla světla a mohutné ohně. Při těchto mohutných bitvách se tvar Ardy změnil, hory se hroutili a jiné vyvstávali, řeky měnili svůj směr a Velké moře se rozšířilo a prohloubilo. Nakonec byli Melkorovi sluhové poraženi nebo se rozutekli a brány Utumna byly proraženy, ze síní servána střecha a Melkor utekl do nejhlubší jámy. Pak vystoupil Tulkas jako bojovník za Valar, zápasil s ním a porazil ho na hlavu. A Melkor byl spoután řetězem Angainorem, který vyrobil Aulë, byl odveden do zajetí, a svět měl na dlouhou dobu mír. Valar však neobjevili všechny silné kobky a jeskyně, kde zůstalo ještě mnoho zlých bytostí a jiné se rozutekly do tmy a toulaly se pustinami světa.
- Potom se Valar opět shromáždili k poradě a rozešli se v názorech. Někteří soudili, že by měli být Quendi ponecháni, ať si chodí po Středozemi, jak je jim libo, a ať svými dary dovednosti uspořádají všechny země a zahojí jejich rány. Většina však se o Quendi bála v nebezpečném světě uprostřed klamů hvězdného šera; navíc si zamilovali krásu elfů a toužili po jejich společnosti. Proto nakonec Valar pozvali Quendi do Valinoru, aby se navždy shromáždili u kolen Mocností ve světle Stromů, a Mandos přerušil mlčení slovy: "Tak je souzeno." Z toho pozvání vzešlo mnoho běd, které později nastaly.
- Elfové však zprvu nechtěli uposlechnout pozvání, protože zatím viděli všechny Valar kromě Oromëho jen rozlícené, když šli do války, a děsili se jich. Proto k nim byl opět poslán Oromë a vybral mezi nimi vyslance, aby šli do Valinoru a mluvili za svůj lid; byli to Ingwë, Finwë a Elwë, kteří byli později králi. Přišli a naplnila je bázeň před slávou a majestátem Valar a velmi zatoužili po světle a nádheře Stromů. Pak je Oromë odvedl zpátky do Cuiviénenu, oni promluvili před svým lidem a radili jim, aby uposlechli pozvání Valar a přestěhovali se na Západ.
- Tu došlo k prvnímu dělení elfů. Příbuzní Ingwëho a většina příbuzných Finwëho a Elwëho byli získáni slovy svých pánů a byli ochotni odejít s Oromëm; ti byli od té doby známi jako Eldar. Mnozí však pozvání odmítli, dali přednost hvězdnému svitu a širým prostorám Středozemě před pověstí o Stromech; to jsou Avari, Neochotní; oddělili se v tom čase od Eldar a setkali se, až když uplynulo mnoho věků.
- Eldar se nyní připravovali n velký pochod ze svých prvních domovů na východě. Uspořádali se do tří zástupů. Nejmenší zástup se vydal na cestu první a vedl je Ingwë, nejvyšší pán celého elfského rodu. Vstoupil do Valinoru, sedí u nohou Mocností a všichni elfové ctí jeho jméno; nikdy se však nevrátil a nepohlédl již na Středozem. Jeho lid byli Vanyar neboli Sliční elfové, milovaní Manwëho a Vardy, a jen málo lidí s ním mluvilo.
- Potom šli Noldor, jejichž jméno sluje moudrostí, lid Finwëho. Jsou to Hloubavý elfové, přátelé Aulëho; prosluli v písních, protože dlouho a bolestně bojovali a lopotili se v dávných severních zemích.
- Největší zástup elfů šel poslední a jmenují se Teleri, protože se cestou loudali a nebyli zcela rozhodnuti přejít ze šera do světla Valinoru. Měli velkou zálibu ve vodě a ti, kteří nakonec došli na západní pobřeží, si zamilovali moře. Proto se v zemi Aman stali Mořskými elfy, Falmari, neboť provozovali hudbu u narážejících vln. Měli dva pány, protože jejich počet byl veliký: Elwëho Singolla (což značí Šedoplášť) a jeho bratra Olwëho.
- To byly tři rody Eldalië, které posléze došli na Nejzazší západ ve dnech Stromů a říká se jim Calaquendi, Světlí elfové. Ale byli i jiní Eldar, kteří sice vyrazili na pochod k západu, ale na dlouhé pouti se ztratili, odbočili nebo zůstali na pobřeží Středozemě; ti byli vesměs z rodu Teleri. Bydleli u moře nebo se toulali po lesích a horách světa, a přece byla jejich srdce obrácena k Západu. Těm elfům říkají Calaquendi Úmanyar, protože nikdy nedošli do země Aman a do Blažené říše, ale Úmanyar i Avari jsou společně nazýváni Moriquendi, Temní elfové, protože nikdy nespatřili Světlo, které bylo dříve než Slunce a Měsíc.
Velká pouť
- Po výše uvedených událostech se ti elfové, kteří toužili vidět světlo Blažené říše vydali na svůj Velký pochod.
- Oromë vedl veliký dav po severní straně kolem vnitrozemnského moře Helcaru. Když někteří viděli veliké černé mraky, jež přetrvávali kolem Utumna, dostali strach a odešli. Je možné, že se vrátili do Cuiviénenu a připojili se k Avari. O tom, zda se někteří nebo všichni později vydali na Západ, se nic neříká. Ti, kdo vytrvali, pomalu postupovali přes nesčetné míle a často se nadlouho zastavovali, dokud se nevrátil Oromë. Tak postupně došli do nyní známých zemí - snad právě po stezce, z níž se stala stará cesta hvozdem. Prošli lesem, pravděpodobně Velkým zeleným hvozdem, k východnímu břehu Velké řeky, později známé jako Anduina. Za jejími vodami viděli čnít Mlžné hory. Teleri, vždy nejpomalejší a nejzdráhavější, dlouho tábořili na východním břehu. Vanyar a Noldor chvátali přes řeku, zlezli horské průsmyky a sestoupili do Eriadoru. Jejich trasa musela vést natolik jižně, aby mohli putovat v teple, a natolik severně, aby museli jít přes hory místo okolo nich, nedostali se do lesů na jihu a mohli přebrodit větší řeky. Krátce řečeno, je nanejvýš pravděpodobné, že Velká východní cesta měla počátek v této pradávné stezce.
- Noldor a Vanyar pokračovali v cestě na Západ, až dospěli k Velkému moři na pobřeží mezi Balarskou zátokou a zálivem Drengist. Nejdřív ovšem překročili Sirion. Elfové se zalekli světa vod a stáhli se do jim známějších kopců a lesů, zejména do Neldorethu a Regionu, kde se utábořil Finwë. Zůstali tam dlouhé roky.
- Lenwë mezitím odvedl některé Teleri na jih po proudu Anduiny. Později se stali známými jako Nandor, "ti, kteří se obracejí nazpět". Někteří zůstali kolem Velké řeky, jiní šli k moři a část z nich musela nakonec projít Rohanskou branou do Eriadoru. Obklopily je veliké lesy, a tak se z nich stali lesní elfové, snad předkové lesních elfů, kteří obývali Temný hvozd a Lórien. Lid Denethora, syna Lenwëho, nakonec překročil hory na západě z Eriadoru do Ossiriandu a posléze byl přejmenován na Laiquendi, Zelené elfy. Většina Teleri pokračovala v cestě na Západ o věky dříve než Denethor, zatímco Vanyar a Noldor stále ještě čekali v Beleriandu, avšak Teleri se opět zastavili - tentokrát východně od řeky Gelionu.
- Na Ulmovu výzvu přitáhl Ossë do Balarské zátoky osamělý ostrov a převezl Noldor a Vanyar do Valinoru (podle jedné pověsti to byl týž ostrov, na němž se do Valinoru přepravovali Valar). Teleri byli velmi vyvedeni z míry tím, že byli opět opomenuti, a mnozí postoupili na západ k ústí Sirionu. Po dlouhýh letech odloučení poslal Ulmo ostrov zpět, mnohým se však již nechtělo odjíždět. Někteří si zamilovali Bližší břeh a stali se z nich Falathrim, pobřežní lid - mezi nimi Círdan, Stavitel lodí, vládce přístavů Eglarestu a Brithombaru. Elwë zmizel v Nan Elmothu a mnozí z jeho lidu se vrátili do lesů a říkali si Eglath, Opuštěný lid. Když se však opět objevil, stali se z nich Sindar, Šedí elfové.
- Většina Teleri vyplula na Západ, litovali však ztráty známé země. Na jejich přání zakotvil Ulmo ostrov v zátoce a tam zůstal navěky stát jako Tol Eressëa, Osamělý ostrov. Valar otevřeli Calaciryi, aby na Teleri dopadala zář ze Světelného průsmyku. Uvnitř průsmyku vzniklo město Tirion, v němž sídlili Noldor a též Vanyar (dokud se nerozhodli odejít na pláně Valinoru). Nakonec začalo světlo Teleri přitahovat. Tehdy je Ossë naučil stavět lodě a dovlekl je na břeh, kde žili v Alqualondë.
O útěku Noldor a Beleriandských válkách
- Fëanor byl mocný mezi Noldor, byl urostlý a sličné tváře, panovačný, oči měl pronikavě jasné a vlasy havraní; o každý cíl usiloval dychtivě a vytrvale. Málokdo dokázal změnit jeho dráhu radou, nikdo silou. Ze všech Noldor, kteří kdy byli, měl nejbystřejší mysl a nejobratnější ruce. V mládí vylepšil Rúmilovo dílo a vynalezl písmena, která nesou jeho jméno a která od té doby Eldar stále používali; byl to on, kdo první z Noldor přišel na to, že se dají uměle vyrobit drahokamy větší a zářivější než kameny ze země. První drahokamy, jež Fëanor vyrobil, byly bílé a bezbarvé, ale v hvězdném svitu planuly modrým a stříbrným ohněm jasněji než Helluin; a udělal další krystaly, v nichž bylo možno vidět vzdálené věci, malé, ale zřetelné, jako očima Manwëho orlů. Fëanorova mysl a ruce málokdy odpočívaly.
- V tom čase byly vyrobeny věci, které se později staly nejproslulejšími ze všech elfských děl. Když totiž Fëanor nabyl plné síly, dostal nový nápad, nebo snad k němu přišel nějaký stín předtuchy osudného dne, který se blížil, a dumal, jak by bylo možno uchovat nezničitelné světlo Stromů, jas Blažené říše. Pak zahájil dlouhé a tajné dílo a vynaložil všechnu svou moudrost, sílu a dovednost, a na konci všeho udělal silmarily. Tvarem byly jako tři velké klenoty. Ale až do Konce nebude známo z jaké látky byly vyrobeny. Vypadala jako démantový krystal, a přece byla silnější než diamant, takže ji nemohla poškodit ani rozbít žádná síla v Království Ardy. Vnitřní oheň silmarilů udělal Fëanor ze smíšeného světla valinorských Stromů, a to v nich dosud žije, přestože Stromy dávno uschly a již nesvítí.
- Všichni, kdo bydleli v Amanu, nad Fëanorovým dílem žasli a těšili se z něho. A Varda silmarily posvětila, takže se jich od té doby nemohlo dotknout žádné smrtelné tělo, nečisté ruce ani nic zlého, aniž by to bylo spáleno a sežehnuto, a Mandos předpověděl, že jsou v nich uzamčeny osudy Ardy, země, moře i vzduchu. Fëanorovo srdce bylo pevně připoutáno k věcem, jež sám udělal.
- Tu Melkor chtivě zatoužil po silmarilech a sama vzpomínaka na ně byla v jeho srdci jako sžíravý oheň. Od té chvíle rozpálen touto žádostí stále dychtivěji usiloval o Fëanorovo zničení a o rozbití přátelství mezi Valar a elfy. Protože to dělal tajně a vychytrale, dlouho nikdo nic nepoznal. Tak po dlouhou dobu vkládal lži do myslí elfů a největší úspěch měl u Fëanora. Když viděl, že se lži mezi Noldor rozhořívají, začal s nimi mluvit o zbraních - v tom čase začali Noldor kovat meče, sekyry a kopí. Nadělali také štíty se znaky mnoha domů a rodin, které spolu soupeřily.
- Nezahálel ani Fëanor a jako první začal pobuřovat proti Valar a mluvit o nevolnictví Noldor v Amanu. Byl první, který tasil zbraň na svého vlastního bratra a pomýšlel na prolití krve. Po tomto incidentu byl Valar vyslýchán v Soudném kruhu a podařilo se odhalit Melkorovy lži. Sám Fëanor byl ale souzen za to, že vytáhl zbraň a porušil mír ve Valinoru. Na dvanáct let měl podle rozsudku opustit Tirion. Do vyhnanstí s ním šlo jeho sedm synů a postavili na severu Valinoru v kopcích hradiště a pokladnici a tam ve Formenosu byla uskladněna spousta šperků i zbraní a silmarily byly uzavřeny do železné komory. Z lásky k Fëanorovi tam přišel i král Finwë a v Tirionu panoval Fingolfin.

- Na Manwëho příkaz byl Fëanor na Taniquetilu, když Melkor a Ungoliant uhasili světlo Stromů a přehnali se přes Formenos, ukradli silmarily a zabili Fëanorova otce Finwëho. Fëanor se rozlítil, nedbal své vyhnanství a vrátil se do Tirionu. Přes domluvy nevlastních bratrů ovládl svou vůlí všechny kromě desetiny Noldor, a nakonec zde byla vyřčena strašná přísaha při samotném Ilúvatarovi vyhrazující právo na silmarily Fëanorovi a jeho synům. Pak se Noldor jen s nepatrnými přípravami dali na pochod; nakonec z Fëanorem šel i Fingolfin, který předtím přísahal svému bratrovi, že ho bude doprovázet kamkoli se vydá.
- Fëanorův zástup byl v čele pochodu, následován větším vojem Fingolfinovým, vzadu šel Finarfin. Cesta na sever byla dlouhá a zlá a za ní čekalo Velké moře. Proto se Fëanor pokusil přemluvit Teleri, aby se k nim připojili, nebo aby jim aspoň půjčili své lodě. Když se mu to nepodařilo, počkal, dokud nepřišla většina jeho následovníků, potom je odvedl do přístavu a začal lodě obsazovat. Teleri je odráželi, dokud nepřišel Fingon s předvojem Fingolfinova vojska. Do boje se zapojila jeho síla a Noldor nakonec lodě vydobyli a odpluli dříve, než dorazila většina Fingolfinova vojska. To muselo pomalu a klopotně putovat po skalnatém pobřeží, zatímco Noldor veslovali na bouřlivém moři těsně při břehu.
- Putovali dlouho a moře i souš byly zlými nepřáteli. Potom, daleko na severu, když zdolávali Araman, je zastavil mocný hlas, pronášející Sudbu Noldor. Nato se Finarfin a jeho následovníci, od počátku nejméně ochotní, vrátili do Tirionu. Většina lidu však šla dál. Zástupy se blížily k Helcaraxë, a zatímco se dohadovaly, kudy přejít, Fëanorův lid se tajně nalodil a Fingolfina opustil. Plavili se na východ a na jih, přistáli v Losgaru a bílé lodě spálili. Když vyšplhali na východ do Hithlumu, k severnímu břehu jezera Mithrim, byli přepadeni vojskem Angbandu a Fëanor byl zabit.
- Fingolfinův zástup, rozhněvaný zradou, se odvážil přejít přes kry Ledové tříště. Snad týdny trvalo, než se dostali na pevnou půdu Středozemě v okamžiku, kdy vycházel Měsíc. Sedm dní nato vstalo Slunce, právě když Fingolfin vpochodoval do Mithrimu. Pochodoval dál až k samotným branám Angbandu, avšak jeho výzva se nedočkala odpovědi. Vrátil se do Mithrimu, kde se ti, kdo zůstali z Fëanorovců, stáhli na jižní břeh jezera, aby se vyhnuli další srážce.
Během více než šesti set let, kdy obýval Angband, se Morgoth snažil ovládnout ty, kdo žili na severozápadě Středozemě: elfy, lidi i trpaslíky. Během té doby bylo svedeno pět významných bitev a Velká bitva.
|